Jednoho dne v dubnu 1939 si advokát Albert Mráz přečte útočný článek v týdeníku Gardista o sobě samém. V textu anonymní autor uvádí, že přednedávnem si židovský advokát Albert Marton, z jehož jména jde v kraji hrůza, změnil jméno na Mráz, aby dál mohl ožebračovat a vysávat slovenský lid. Článek vyzývá k tomu, aby byla znemožněna další advokátská praxe tohoto židovského vykořisťovatele. Od této chvíle se rozehrává příběh o záchranu rodiny, nejprve zaměstnání a majetku, později holé fyzické existence.


Zkušená slovenská prozaička se ve svém románu vrací do doby tzv. slovenského státu v letech 1939–1945 a sleduje osud jedné smíšené židovsko-slovenské rodiny, respektive její zápas o přežití. Autorka tak zpracovává téma, které je ve slovenské literatuře stále živé a aktuální – téma slovenského antisemitismu a podílu slovenské společnosti na holokaustu.
Vrománu se střídají pasáže zachycující přímo dění v dané době, tedy vypravěčovo líčení, a vzpomínky jedné z postav – dcery hlavního hrdiny doktora Mráze, nyní již pětadevadesátileté Anny. Toto umožňuje autorce konfrontovat dva přístupy – pohled zevnitř dění a doplňující a obecnější pohled někoho, kdo už ví, kam vše vedlo a jak to historicky dopadlo. Oba pohledy se váží k témuž příběhu, jejich střídání vhodně stanovuje rytmus četby a nenásilně umožňuje i čtenáři, který není obeznámen s dějinami tzv. slovenského státu, vnímat konkrétní historický kontext.
Mrázovi se s vynaložením značného úsilí a prostředků, jakož i s pomocí slušnějších lidí zpočátku daří udržet status Nežida, ale smyčka okolo jeho rodiny se nezadržitelně stahuje.
Autorce se podařila čtivá, pronikavá a působivá sonda do života jedné malé společnosti v tragické historické době.