Miroslav Horníček
Dobrý den, socho!

1977 | Nakladatelství Orbis

Nejrůznější sochy lidí, mýtických postav, zvířat a další dekorativní prvky, jež zdobí stavby našich měst, nejsou pro autora pouze součástí dějin měst, architektury, ale i výpovědí o městě a životě jeho obyvatel. Proto stěmitosvědky minulosti navazuje dialog, v němž se snaží přimět čtenáře podívat se na zdánlivě všední …věci novým pohledem. Nejrůznější sochy lidí, mýtických postav, zvířat a další dekorativní prvky, jež zdobí stavby našich měst, nejsou pro autora pouze součástí dějin měst, architektury, ale i výpovědí o městě a životě jeh…o obyvatel. Proto stěmitosvědky minulosti navazuje dialog, v němž se snaží přimět čtenáře podívat se na zdánlivě všední věci novým pohledem.

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

lehce natrhnutá obálka, lehké oděrky

Skladem pro e-shop

Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč
Stav Velmi dobrý zkosený hřbet	Skladem pro e-shop	~~89 Kč~~ 49 Kč
Stav Velmi dobrý lehce natrhnutá obálka, lehké oděrky	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý, lehce natrhnutá obálka, lehké oděrky
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	[216]
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Taras Kuščynskyj
Edice:	Pragensia
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 7. 2025 13:9
Číslo položky:	1302368

O autorovi

Miroslav Horníček

Zasloužilý umělec Miroslav Horníček byl český herec, spisovatel, dramatik, režisér, výtvarník, glosátor a divadelní teoretik. K divadlu se dostal na plzeňské reálce, kde chodil do ochotnického spolku a se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po vystudování byl krátce zaměstnán jako úředník v plzeňské nemocnici. V roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni, brzy po válce odešel do Prahy. Nejprve hrál v Divadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrům Oldřichu a Lubomíru Lipským do Divadla satiry. Poté hrál šest let na scéně Národního divadla. V roce 1955 se stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC . S Werichem hrál šest let, například ve hrách Těžká Barbora nebo Husaři. Po Werichově odchodu roku 1961 vytvořil podobnou dvojici s Milošem Kopeckým. Nehráli však spolu dlouho. Už v roce 1962 se stal na dva roky členem Hudebního divadla v Karlíně a záhy i Divadla Semafor, kde účinkoval například ve hře Člověk z půdy. Působil i v Městských divadlech pražských, velmi známé a značně populární byly jeho Hovory přes rampu, kde přímo z divadelní rampy odpovídal na živé dotazy diváků kladené z hlediště a tak neformálně besedoval s publikem. Hrál také ve filmech. Ztvárnil hlavní role ve filmech Táto, sežeň štěně! a Kam čert nemůže a v televizním seriálu Byli jednou dva písaři, dále několik vedlejších rolí v mnoha dalších filmech, z nichž nejznámější je role Krásného prince ve filmové pohádce Byl jednou jeden král. V roce 1965 si zahrál v komediálním snímku z produkce východoněmecké Defy Bez pasu v cizích postelích. Známé je také jeho působení v roli moderátora filmového zpravodajství z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. V roce 1966 byl zvolen králem Pražského a Plzeňského Majálesu. V roce 1968 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 1967 se účastnil avantgardního projektu Kinoautomat autorů Radúze Činčery, s...

Více od autora