Simone Weil
Dobro, mez a rovnováha : (výbor ze Sešitů)

Simone Weil

Simone Adolphine Weilová, francouzsky Simone Weil byla francouzská filosofka, sociální reformátorka a mystička. Narodila se v zámožné rodině agnostického lékaře židovského původu, její bratr byl matematik André Weil. Měla velmi chatrné zdraví, zato zcela mimořádné nadání: už jako dítě se naučila řecky a když později objevila Bhagavadgítu, naučila se i sanskrt. Studovala na pařížském Lyceu Jindřicha IV., kde byl jejím milovaným učitelem filosofie Émile Chartier, známý pod pseudonymem „Alain“. Roku 1928 se u přijímací zkoušky na École normale supérieure umístila jako první, před Simone de Beauvoir. Studovala filosofii a brzy na sebe upozornila svými radikálními politickými postoji, zejména obhajobou dělníků. Od roku 1931 učila filosofii na gymnáziu v Le Puy. Už jako mladá dívka se sama označovala za bolševičku a psala do odborářských časopisů, nespokojila se však s radikální rétorikou socialistů, nýbrž chtěla rehabilitovat význam práce pro člověka vůbec. Práce není prokletím, nýbrž vyjadřuje podstatnou souvislost člověka se světem, je jeho vlastním místem a posláním: V roce 1934 nastoupila jako dělnice v automobilce, roku 1941 pracovala na statku. Pro špatné zdraví to nevydržela dlouho, nicméně získala pozoruhodný vhled do podmínek, v nichž dělníci tehdy pracovali a žili. S oficiálním marxismem se brzy rozešla a do občanské války ve Španělsku se přihlásila mezi anarchisty. Když se na jaře 1937 po zranění léčila v italském Assisi, v kapličce Panny Marie Andělské ji podle jejích vlastních slov „něco silnějšího než já“ přimělo si poprvé v životě kleknout. Její život i myšlení se od té doby obrátily hlavně k náboženství. Psala úvahy na různá náboženská témata . Odmítla konvertovat ke katolictví, ačkoliv byla často v kontaktu s dominikánem Perrinem, ale zajímala se důkladně i o náboženství řecké, o buddhismus a Upanišady – i když odmítala nábožens...