Stav: |
Velmi dobrý
|
Vazba: | Pevná s obálkou |
Počet stran: | 255 |
Kategorie: | Historie 11010x, Cestopisy 2104x |
Ilustrátor: | Vladimír Novák |
Vydání: | 1 |
ISBN: | 23-005-88 |
Vydáno v: | Praha |
Náklad: | 52 000 ks |
Poznámka: | obálka Miroslav Kloss |
Vystaveno: | st 18. srpna 2021 16:02 |
Dostupnost: | Skladem |
Tato kniha není na naší prodejně. Před osobním vyzvednutím je třeba si ji objednat.
Ještě ve druhé polovině XVIII. století zůstávala podstatná část mimoevropského světa neprozkoumána, v mnoha ohledech přetrvávaly středověké představy, což ovlivňovalo práci kartografii. Obě mapy na předsádce knihy jsou dílem vynikajících tvůrců z počátku XVIII. století a dobře dokumentují stav geografického poznání své doby.Autorem Mapy severozápadní Afriky z roku 1705 je královský kartograf Nicolas de Fer (1646—1720). V jeho době bylo vnitrozemí Afriky prakticky zcela neprozkoumáno, geografové stále ještě vycházeli z antických představ, popřípadě se opírali o informace Arabů. De Ferova mapa je dokladem o přežívání některých mylných představ — například Niger na ní teče kontinentem z východu na západ. Pokroky kartografie v XVIII. století jsou mj. spojeny se jménem Guillauma Delisla (1675—1726), autora Mapy Egypta a Núbie z roku 1707. Právě Delisle v mnohém přispěl ke zpřesnění zobrazení země. Naše publikace je věnována zeměpisným objevům od konce XVIII. století do vypuknutí první světové války. Ohromné rozšíření sumy geografických poznatků v tomto údobí a současné zdokonalení vědeckého zpracování logicky nalezlo odraz ve sféře kartografie, která přinášela technicky stále dokonalejší a obsahově bohatší výsledky. Příloha je sestavena z map jednotlivých světadílů, popřípadě oblastí, takovým způsobem, aby mohla vzniknout alespoň dílčí představa o výsledcích práce kartografů z konce XIX. století i o tom, jak se na jejich mapách odrazil postup poznání dříve neprobádaných končin.
Aleš Skřivan je český historik, odborník na světové dějiny pozdního novověku. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudoval dějepis, český jazyk a literaturu a záhy se stal pracovníkem tamní katedry obecných dějin. Dnes působí v Ústavu světových dějin, a to v pozici člena semináře novověkých dějin. Od roku 2000 do roku 2002 zastával funkci proděkana pro vědu. Specializuje se na novověké dějiny mezinárodních vztahů a kolonialismu s akcentem na prostor Rakouska-Uherska a Německa a na oblast Dálného východu. V rámci bakalářského, magisterského i doktorandského studia vychoval desítky mladých historiků. Od roku 2007 přednášel na pozvání vedoucího Katedry antropologických a historických věd Ivo T. Budila v rámci snahy o etablování výuky historie na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni a absolvoval přednáškové pobyty na univerzitách v Německu, Rakousku, Velké Británii a Itálii. Je majitelem a vydavatelem časopisu Historický obzor, vede redakci Prague Papers on the History of International Relations a zasedá v několika dalších redakčních radách. V minulosti byl rovněž členem pracovní skupiny pro historii při Akreditační komisi MŠMT. Mimo vlastní badatelské, pedagogické a příležitostně i překladatelské práce se věnuje popularizační činnosti, zejména na poli literatury faktu. Jeho synem je prof. PhDr. Ing. Aleš Skřivan ml., Ph.D., který vyučuje nejnovější a hospodářské dějiny na FF ZČU a Vysoké škole ekonomické v Praze.
Narodil se 28. 6. 1944 v Sobíňově a od roku 1969 žije v Praze. Vystudoval obor historie-filozofie na filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Pracoval v Ústavu československých a světových dějin ČSAV a ve Státním pedagogickém nakladatelství. Původním povoláním je historik a jeho zájem je zaměřen k evropským dějinám XIX. století a k dějinám sociálně utopického myšlení. Kromě desítek odborných a populárně vědných článků, recenzí a knižních doslovů sestavil a přeložil výbor z díla Ch. Fouriera Velká metamorfóza a spolu s Alešem Skřivanem vydal knihy Opožděná expanze , Moře, objevy, staletí , Století odchází a Věk starý a nový .
již od 599 Kč!
baleno s láskou!
a každý den další!