Milan Knížák, Jiří David, Miloslav Moucha, Dalibor Chatrný, Jaroslav Vožniak, Marian Palla, Jiří Kovanda, Karel Adamus, Olga Karlíková, Jiří Hilmar, Alena Kučerová, František Kyncl, Milan Maur, Vladimír Merta, Alva Hajn, Stanislav Filko, Jan Steklík, Valéria Titlová, Petr Veselý
Difficult Ceremony

2018 | Nakladatelství Aparat ve spolupráci s Etcetera Auctions a Galerií U Betlémské kaple

Katalog výstavy pojmenovaný podle díla Milana Knížáka z přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, dává nahlédnout do oblasti konceptuálních přesahů a autonomních přístupů v kresbě a malbě v Československu v nepříznivé době normalizace a v době těsně následující. Katalog výstavy pojmenovaný podle díla Milana Knížáka z přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století, dává nahlédnout do oblasti konceptuálních přesahů a autonomních přístupů v kresbě a malb…ě v Československu v nepříznivé době normalizace a v době těsně následující.

Stav

Velmi dobrý

včetně přílohy

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý, včetně přílohy
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	103
Jazyk:	česky
ISBN10:	8027046114
ISBN:	9788027046119
Vydání:	První vydání
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	20. 4. 2026 13:13
Číslo položky:	1710750

O autorech

Milan Knížák

Milan Knížák je český výtvarník, hudebník a performer, člen mezinárodního hnutí Fluxus. V letech 1990-1997 působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze , od roku 1999 do května 2011 jako ředitel Národní galerie v Praze. V letech 1989–2015 byl vedoucím Ateliéru intermediální tvorby na AVU. Jeho aktivity zahrnují akce, výtvarné umění, architekturu, design, módu, básně, fotografie a hudbu. Narodil se 19. dubna 1940 v Plzni. Jeho matka byla Emilie Knížáková, otec Karel Knížák byl řídicím učitelem na měšťanské škole v Blovicích, kde vyučoval také kreslení. V roce 1945 odešel s rodinou na výzvu vlády učit do pohraničí – do Mariánských Lázní, kde začal chodit Milan Knížák do školy. Karel Knížák byl také malířem – krajinářem. Matka byla úřednicí. V roce 1957 maturoval na gymnáziu v Plané u Mariánských Lázní a poté nastoupil na Vysokou školu pedagogickou v Praze, obor výtvarná výchova – ruština. Podle jeho slov se jednalo o kompromis mezi jeho přáním malovat a přáním rodičů, později školu opustil. Poté se stal pomocným dělníkem v PKOJF. Později složil zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze, kterou také později opustil. Pak rok studoval matematickou analýzu na Matematicko-fyzikální fakultě v Praze. Studia po prvním roce zanechal. Poprvé vystavoval v roce 1958 v Mariánských Lázních. Na začátku šedesátých let začal vytvářet své první aktivity – happeningy, jako např. Ceremonie z roku 1968 a Kamenný obřad v roce 1971, dále se věnoval tvorbě objektů, např. Tělo a socha z roku 1963 a různým instalacím tzv. environments na ulicích a ve dvorech Prahy, především na Novém Světě, kde tvořil v atelieru v domě č. 19. v roce 1962. Společně s přáteli založil skupinu Aktuální umění , která někdy kolem roku 1966 slovo umění vypustila z názvu a užívala jen označení Aktual. Známé a již zdokumentované jsou jejich akce na Novém Světě v Praze a Demonstrace Jednoho . V roce 1965 byl přijat do Svazu československ...

Více od autora

Jaroslav Vožniak

Jaroslav Vožniak byl český malíř a grafik. Jaroslav Vožniak se v letech 1949-1951 vyučil reprodukčním litografem. V roce 1952 odmaturoval a tentýž rok začal studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. Karla Svolinského. Roku 1954 přešel na Akademii výtvarných umění do ateliéru prof. Vladimíra Silovského. Studia ukončil roku 1959. Od roku 1955 byl členem skupiny Šmidrové. Samostatně vystavoval od roku 1963, na společných výstavách Objekt , se skupinou Šmidrové v Ostrově nad Ohří a se skupinou UB v Praze. Od začátku 60. let do roku 1965 pracoval jako noční hlídač v sochařské sbírce Národní galerie na Zbraslavi. Po roce 1965 spolupracoval s architektem Jindřichem Santarem, který působil ve výstavnictví . Roku 1965 vystavoval na Salon de la Jeune Peinture a v galerii Lambert v Paříži a na Alternative attuali v Aquile. V témže roce získal dvě zlaté medaile za svůj podíl na Mezinárodní výstavě bižuterie Jablonec 65. Ve druhé polovině šedesátých let Vožniak spolupracoval se státním podnikem Jablonecká bižuterie a podílel se i na instalaci na Světové výstavě Expo 67 v Montrealu. Na přelomu let 1968-1969 pro tento podnik vytvořil proslulý cyklus novodobých ikon, vystavený nejprve na Libereckých výstavních trzích a později v Montrealu . V souvislosti s výstavami Vožniak několikrát navštívil Paříž, Švédsko, Leningrad a dvakrát pobýval v Kanadě. V době normalizace měl Jaroslav Vožniak problémy s komunistickým režimem, mj. kvůli svému synovi, který byl bubeníkem skupiny The Plastic People of the Universe. V té době se zabýval výtvarným řešením diplomů a jiných tiskovin, navrhoval plakáty pro Národní Galerii a Zdravotní osvětový ústav, ilustroval několik knih. Po celý život trpěl narkolepsií a byl nucen brát léky, aby se mohl soustředit na práci. Od roku 1980 byl pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav v invalidním důchodu. Se svou ...

Více od autora