fotografie: Theodor W. Adorno - vpravo Theodor W. Adorno studoval na frankfurtské univerzitě filosofii, sociologii, psychologii a hudební vědu. Roku 1924 promoval prací o Edmundu Husserlovi. Během těchto let psal řadu hudebních kritik a sám se snažil komponovat v duchu radikální moderny. V roce 1925 odešel studovat hudební kompozici do Vídně. Po návratu do Frankfurtu sepsal habilitační práci Kierkegaard: konstrukce estetična a roku 1931 se stal soukromým docentem filosofie. Po nástupu nacistů v Německu odešel roku 1933 do anglického Oxfordu, v roce 1938 emigroval do USA a v Los Angeles vyučoval a řídil tamější výzkumné oddělení na University of California. Roku 1947 zde poprvé vyšlo dnes již klasické dílo „kritické teorie“, napsané společně s Maxem Horkheimerem, Dialektika osvícenství. Několik let po válce se Adorno vrátil do Německa a roku 1949 získal mimořádnou profesuru filosofie na univerzitě ve Frankfurtu. Po obnovení Institutu pro sociální výzkum v roce 1950 se stal zástupcem ředitele, od roku 1958 až do své smrti Institut řídil. Roku 1951 vyšel jeho spis Minima Moralia. Aktivně, i když nikoli nekriticky se zapojil do protestních akcí roku 1968. Zemřel na infarkt během dovolené ve Švýcarsku roku 1969.

Studium na UK ukončil v r. 1950 doktorátem v oboru filozofie a estetiky . V r. 1959 získal titul kandidáta filozofických věd prací K otázce rozporů mezi záměry a důsledky společenské činnosti lidí a v r. 1968 titul docenta po obhájení habilitačního spisu k problematice industriální společnosti. Hodnost doktora filozofických věd mu byla udělena v r. 1980 na základě dizertace k otázkám způsobu života. V r. 1988 byl jmenován profesorem pro obor filozofie. Působil na různých vysokoškolských a vědeckovýzkumných pracovištích doma i za hranicemi, nejdéle v ÚFS ČSAV. Bezprostředně po válce byl činný jako hudební referent v denním tisku , postupně se však zaměřil na filozofii, a to v tematice přesahující hranice vědních disciplín i sociálněpolitických systémů. V tomto interdisciplinárním směřování spojoval ve své výzkumné i publikační činnosti filozofické přístupy s poznatky sociologie, estetiky, teorie kultury, pedagogiky a politologie. Jako vědecký pracovník Filosofického ústavu ČSAV v Praze se zabýval výzkumem některých hlavních ideologických tendencí v západních zemích a problémy moderního člověka. Kromě publikací "Kapitoly o životě a díle N. G. Černyševského" , "Filosofie atomové smrti" a "Člověk v křivém zrcadle" publikoval řadu časopiseckých statí z oboru filosofie a sociologie. Společně s Doc. dr. Jiří Cveklem, CSc, Doc dr. Ladislavem Tondlem, CSc a PhDr Milanem Průchou napsal knihu "Člověk a moderní doba" . Ve svých pracích se věnoval zejména teorii a metodologii marxismu. Ten definoval jako „otevřený systém odpovídající otevřenosti světa a člověka vůči tradicím minulosti představující její překonání , systém otevřený vůči současnému i budoucímu spojení vědeckotechnické revoluce s opravdu lidskými vztahy mezi lidmi, systém, který vlastní principy chápe jako východisko k dalšímu dialektickému pochodu “ . V sou...

Německý sociolog a filozof.