Deník šílené manželky je po Frekvenci tygra (Orbis, 1996) druhou knihou Ireny Obermannové. Autorka sama ji označuje za "brutální grotesku" a přiznává, že knížka je do jisté míry autobiografická a že ji psala v dosud nejtěžším období svého života. Přesto se jedná o vtipnou, svěží a mimořádně čtivou knihu, která nenese stopy sebelítosti. Jakoby chtěla čtenářovi vsugerovat, že zůstat sama se dvěma dcerami je velká legrace, místy až "vodvaz." Závažnost celého příběhu je cudně ukryta vespod humorných gagů. O to je důraznější. Hrdinka příběhu Xénie si prodělává dnes bohužel dost běžnou věc: její, jak se dosud domnívala báječné, manželství má povážlivé trhliny a zřejmě už delší dobu se rozpadá, čehož si hrdinka v každodenním koloběhu nestačila všimnout. Po této celkem banální výchozí situaci rozpoutá Obermannová gejzír komických situací, do nichž neváhá svoji opuštěnou hrdinku a její dvě nezvedené dcery uvrhnout. A jejich křečky, myšičky a morčátka. Deník šílené manželky je velice otevřenou, upřímnou zpovědí současné mladé ženy. Autorka nectí žádná tabu, takže vedle naléhavých otázek společenských a etických tu najdeme i místa velmi intimní. Irena Obermannová si ve své knížce utahuje snad ze všeho a ze všech, sama sebe nevyjímaje, přesto se mezi řádky dotýká i problémů dosti palčivých. Deník šílené manželky nabízí poutavé, inteligentní čtení, které není vůbec určeno pouze příslušnicím slabšího pohlaví.