Josef Polišenský: Dějiny Žďáru nad Sázavou

Josef Polišenský, Jiří Sehnal, Antonín Bartušek, Miroslav Richter, Antonín Verbík, Jiřina Grünwaldová, Josef Pohanka
Dějiny Žďáru nad Sázavou III, 1784-1974

1974 | Nakladatelství Musejní spolek

Poslední díl zachycuje historii města a jeho nejbližšího okolí od zrušení cisterciáckého kláštera v r. 1784 do současnosti. V rozsáhlé přílohové části se autoři zabývají osudy významných rodáků a lidí, kteří se zapsali do historie Žďáru, pozoruhodnými archeologickými nálezy z nejstaršího období a doplňují předcházející… díly novými poznatky z hospodářských, sociálních a kulturních dějin. Poslední díl zachycuje historii města a jeho nejbližšího okolí od zrušení cisterciáckého kláštera v r. 1784 do současnosti. V rozsáhlé přílohové části se autoři zabývají osudy významných rodáků a lidí…, kteří se zapsali do historie Žďáru, pozoruhodnými archeologickými nálezy z nejstaršího období a doplňují předcházející díly novými poznatky z hospodářských, sociálních a kulturních dějin.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Poznámka:	pouze 3. díl
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	441 s., [201] s. obr. příl
Jazyk:	česky
Edice:	Vlastivědná knihovna moravská
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	10. 7. 2025 12:19
Číslo položky:	1298187

O autorech

Josef Polišenský

Josef Polišenský byl přední český historik a pedagog, který se specializoval především na novověké dějiny Českých zemí, Evropy a dějiny Latinské Ameriky. Josef Polišenský v letech 1935–1939 vystudoval historii a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Přestože uzavřel studium svou doktorskou prací už v roce 1939, z důvodu uzavření českých vysokých škol mohl být promován až po skončení druhé světové války. Současně se studiem univerzity navštěvoval Státní archivní školu, kterou absolvoval roku 1940. V roce 1947 se habilitoval v oboru obecná historie, 1951 byl jmenován státním docentem, 1957 jmenován profesorem obecných dějin na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v témže roce dosáhl titulu doktora historických věd. V 60. letech 20. století působil krátce jako hostující profesor na Universidad de Chile. V této době pracovně navštívil také Uruguay, Brazílii, Kolumbii, Mexiko a Kubu. Na konci 60. let se stal spoluzakladatelem Střediska Iberoamerických studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a jehož byl v letech 1967–1981 prvním vedoucím. V roce 1969 byl vyslán jako hostující profesor na University of California v Berkeley. Byl členem Rakouské akademie věd a Nizozemské královské akademie věd. Publikační aktivita Josefa Polišenského zahrnuje více než 120 knižních titulů vydaných kromě češtiny ve stěžejních světových jazycích a kolem jednoho a půl tisíce odborných pojednání publikovaných v prestižních světových historických časopisech.

Více od autora

Antonín Bartušek

Antonín Bartušek , užil při vydání básnické sbírky ve Stockholmu pseudonym A.D.Martin, byl český básník, muzeolog, překladatel, výtvarný kritik a historik umění se zaměřením na scénografii. Antonín Bartušek se narodil do selského stavení v Želetavě, dětsví tak prožíval na usedlosti, ale hospodářství ho netáhlo. Rodiče zvažovali, zda ho dát do učení, ale na doporučení učitelky mu umožnili studovat na gymnáziu. Zde začal mít zájem o literaturu a již od roku 1937 začal publikovat své básně časopisecky. Antonín Bartušek mezi lety 1933 a 1941 navštěvoval třebíčské gymnázium. Po složení maturitní zkoušky odešel do Prahy, kde byly uzavřeny během 2. sv. války vysoké školy a zde pracoval v letech 1941 – 1945 jako advokátní úředník. Během válečných let spolu s dalšími přáteli začala vydávat cyklostylem množený časopis Vítr, kdy mimo jiné i v tomto časopise vyšly další básně Antonína Bartuška. Po válce spoluzakládá oblastní spolek pro podporu rodáků Vysočina, kdy ve výboru spolku je Vincenc Lesný, Bedřich Fučík a také A. Bartušek. V letech 1945–1950 studoval dějiny srovnávací literatury, českou literaturu, dějiny výtvarného umění a českou historii na pražské filozofické fakultě. V roce 1950 obhájil doktorskou práci. Při studiu pracoval mezi lety 1946 a 1948 v literárním oddělení Československého rozhlasu. Po skončení studia byl dva roky bez trvalého zaměstnání, v roce 1952 však nastoupil do Ústavu pro teorii a dějiny umění ČSAV v Praze, zde působil do roku 1955. Od roku 1956 jako ředitel vedl městské muzeum v Třebíči, od roku 1960 do roku 1961 pak Západomoravské muzeum v Třebíči. V muzeu působil jako reformátor, kdy do města přivedl přítele Cyrila Boudu, který rozpracoval za vedení muzea Antonínem Bartuškem skicu panoramatu města Třebíče pro fr...

Více od autora