Knihy
Historie
Otakar Kádner
Dějiny pedagogiky

Otakar Kádner
Dějiny pedagogiky : Díl 1-3

1909 | Nakladatelství Dědictví Komenského

Obsažené svazky:

Dějiny pedagogiky, Do konce středověku 1909 Díl I (653 s., 1. vyd.)
Dějiny pedagogiky, Od renesance a reformace do konce sto... 1910 2.díl (653 s.)
Dějiny pedagogiky, Vývoj theorií pedagogických od konce ... 1912 Díl III (426 s.)

Stav

Dobrý

zašlé desky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, zašlé desky
Vazba:	Pevná
Počet stran:	653 + 426 + 653
Jazyk:	česky
Edice:	10, 10. svazek ed. 10, 10. svazek ed. Encyklopedická knihovna Dědictví Komenského, Spisů Dědictví Komenského čís. 101, 118, 145, 183, 232, Spisů Dědictví Komenského, Dědictví Komenského, Spisy Dědictví Komenského, Encyklopedická knihovna
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 9. 2024 10:40
Číslo položky:	965903

O autorovi

Otakar Kádner

Otakar Kádner byl pedagog, profesor a děkan Filozofické fakulty. Je autorem rozsáhlého díla z oblasti pedagogiky. Po Karlu Slavoji Amerlingovi a Františku Drtinovi byl třetím profesorem pedagogiky na české univerzitě. Byl synem učitele Františka Kádnera, který se narodil 11. srpna 1836 v Hřivicích Václavu Kadnerovi, rolníkovi v Hřivicích čp. 42 a jeho manželce Kateřině, roz. Cyprian. Jiří V. Klíma ve vzpomínkové knize k 50. výročí narození Otakara Kádnera uvádí, že Kádnerovi byli původem Němci ze Saska a do Čech přišli v době sedmileté války jako zchudlý šlechtický rod. V 18. a zejména ve století 19. v Hřivicích žilo rodin Kádnerů několik, vzdáleně si byli všichni příbuzní. František Kádner jako prvorozený syn Václava Kadnera z Hřivic vychodil nejprve základní školu v Žatci, poté studoval na rakovnické reálce, kde maturoval ve školním roce 1852/1853. Po maturitě navštěvoval český ústav pro vzdělání učitelů v Praze a ukončil zkouškami v roce 1855. V době pražských studií byl žákem a přítelem Amerlingovým. Po dostudování nastoupil jako podučitel v Petrovicích u Rakovníka . Dalších sedm let vyučoval na městské škole v Radnicích, tam se aktivně zapojil do spolkového a národního života. Zasloužil se o obnovení čtenářského spolku založeného v roce 1818 Antonínem Puchmajerem a knihovny. Z Radnic přešel učit do Úhonic , zde založil čtenářský a pěvecký spolek a zapojil se také velmi účinně do společenského života. V Úhonicích se 22. října 1866 oženil s Marií Strnadovou z Úhonic , dcerou místního řídícího učitele Jana Strnada a Kláry, roz. Dekarové. Jako třetí ze sedmi dětí se 11. května 1870 v úhonické škole narodil syn Otakar . Z Úhonic se rodina v roce 1872 stěho...

Více od autora