Beda Dudík
Dějiny Moravy : Kulturní dějiny na moravě od roku 1197 do 1306 - Díl VIII. - IX

Beda Dudík

Beda Dudík, vlastním jménem František , byl moravský historiograf a církevní historik, kněz a benediktinský mnich v Rajhradském klášteře. Jméno Beda přijal při vstupu do řádu . Od roku 1884 byl titulárním opatem v té době již neexistujícího kláštera v Třebíči. Narodil se v rodině perníkáře a voskaře v Kojetíně jako nejstarší z devíti dětí Vincence a Magdaleny Dudíkových. Studoval nejprve v Kroměříži a poté v Brně, kde se potkal s benediktinem Řehořem Volným. Možná i díky jeho vzoru se stal řeholníkem. Na kněze byl vysvěcen 20. srpna 1840. Působil jako učitel filosofie v Brně i jako docent ve Vídni. V roce 1851 pátral ve Švédsku po literárních pokladech, ukořistěných Švédy za třicetileté války. I jeho zásluhou se v roce 1877 navrátilo zpět 21 nejcennějších svazků. Později po nich pátral i v Římě, kam některé rukopisy převezla švédská královna Kristina. Od roku 1853 pracoval ve Vídni, kde uspořádával archiv řádu Německých rytířů. Při této činnosti sebral dostatek materiálu na další dílo: o vpádu Švédů do Čech. V roce 1856 navrhl reformu rakouského archivnictví, ta však nebyla schválena. Roku 1859 byl jmenován moravským zemským historiografem. Stejnou funkci v Čechách zastával František Palacký, Bedovi se proto později přezdívalo "Moravský Palacký". Tentýž rok se stal docentem středověkých dějin. Jeho hlavním dílem je dvanáctisvazková Historie Moravy, pojatá tak podrobně, že se dostal pouze k roku 1350. V tomto díle zpochybnil, že velkomoravský Velehrad je totožný s dnešním Velehradem, za což byl velice kritizován a později v českém vydání tato zmínka již chybí. Dnešní výzkumy mu ale do jisté míry dávají za pravdu. Roku 1866 byl jako válečný zpravodaj v Itálii. Roku 1869 byl jako osobní kaplan císaře Františka Josefa I. členem delegace při otevírání Suezského průplavu. Za celý život napsal asi 90 děl. Obdržel četná vyznamenání . Roku 1884 byl jmenován titulárním opatem klášter...