Ferdinand Hrejsa
Dějiny české evanjelické církve v Praze a ve středních Čechách v posledních 250 letech

Ferdinand Hrejsa

Ferdinand Hrejsa byl český evangelický teolog, historik, duchovní Českobratrské církve evangelické, překladatel, publicista, redaktor, editor, člen Královské české společnosti nauk, profesor a děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze. Po ukončení gymnaziálních studií vystudoval teologii ve Vratislavi a Vídni, duchovenskou činnost zahájil jako superintendentní vikář v Chebu . V letech 1894–1902 byl farářem v Trnávce, od roku 1902 až 1920 , 1920–1932 působil jako farář v Praze 1-Starém Městě . Ve funkci superintendenta české evangelické církve augsburského vyznání významně přispěl ke sjednocení evangelických církví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. V nově vzniklé Českobratrské církvi evangelické, založené v průběhu generálního sněmu českých sborů v prosinci 1918, zastával funkce člena prvního synodního výboru ČCE , následně pak náměstka synodního seniora . Od vzniku pražské Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v roce 1919 až do svého penzionování byl jejím profesorem a vedoucím katedry církevních dějin, v pěti funkčních obdobích stál v čele této fakulty jako děkan. Byl právem uznávanou a respektovanou autoritou první učitelské generace HČEFB, kromě akademických povinností se jeho pozornost soustřeďovala na publicistické, překladatelské, redakční a editorské aktivity i rozsáhlé spektrum vlastní badatelské a autorské práce na poli historie českého protestantismu v jeho širokém evropském kontextu. Svým dílem, navazujícím na působení prof. ThDr. Gustava Adolfa Skalského, významně přispěl k osvětlení specifik kořenů i vývoje reformace v našich podmínkách, které dále rozvíjeli jeho spolupracovníci a nástupci na katedře církevních dějin HČEFB a Komenského evangelické bohoslovecké fakulty, zejména profesoři František Bednář, František M. Bartoš, pozdě...