Václav Vladivoj Tomek
Dějepis města Prahy. Díl 3

1893 | Nakladatelství Fr. Řivnáč

Autor ve svém Dějepise města Prahy vylíčil dějiny de facto celé země, na rozdíl od Palackého prosazoval ideovou prostotu a důraz na faktografii.
Kniha vycházela postupně v období 1855 – 1897 po jednotlivých svazcích, dnes bude zřejmě dostupná pouze ve vybraných knihovnách. Autor ve svém Dějepise města Prahy vylíčil dějiny de facto celé země, na rozdíl od Palackého prosazoval ideovou prostotu a důraz na faktografii.
Kniha vycházela postupně v období 1855 – 1897 po je…dnotlivých svazcích, dnes bude zřejmě dostupná pouze ve vybraných knihovnách.

Součástí souboru:

Dějepis města Prahy (9 sv, 2. vyd.)

Stav

Předsádka prasklá

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Předsádka prasklá
Vazba:	pevná
Počet stran:	689
Jazyk:	česky
Vydání:	2
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	2. 6. 2017 16:24
Číslo položky:	12926

O autorovi

Václav Vladivoj Tomek

Václav Vladivoj rytíř Tomek, starším způsobem zápisu též Wácslaw Wladiwoj Tomek , byl český historik, archivář, konzervativní politik a pedagog. Proslul zejména dvanáctisvazkovým dílem Dějepis města Prahy a pětisvazkovými Základy starého místopisu pražského. Narodil se v rodině obuvnického mistra. Na obecní škole i gymnáziu se projevoval jako vynikající student. V roce 1833 nastoupil na Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze. Po dva roky zde studoval filosofii, pak studoval práva. Během studií působil jako soukromý učitel v rodině Pavla Josefa Šafaříka, který ho podporoval. Roku 1839 dokončil studium práv. Po dokončení školy se stal soukromým badatelem a soukromým učitelem dětí Jana a Marie v rodině Františka Palackého, který jej také v začátcích podporoval i v profesní kariéře. Palacký ho doporučil pražskému magistrátu, kde v této době hledali někoho s právním vzděláním, kdo by sepsal dějiny hlavního města. Ve svém dosud nepřekonaném dvanáctisvazkovém Dějepise města Prahy a dalších svých dílech vylíčil dějiny de facto celé země. Na rozdíl od Palackého prosazoval pozitivismus, ideovou prostotu a důraz na faktografii. Později se oba historikové názorově rozešli, nikoliv definitivně. Od roku 1848 působil jako pedagog na Karlo-Ferdinandově univerzitě, po rozdělení na německou a českou část roku 1882 se stal prvním rektorem její české části. V 80. letech se zapojil do sporu o Rukopisy, přičemž zpočátku nebyl proti tomu podrobit rukopisy novému vědeckému zkoumání, za účelem ověření jejich pravosti. Když ale celá polemika okolo rukopisů nabyla ráz veřejné debaty, byl signatářem prohlášení skupiny historiků na podporu pravosti rukopisů. Odpůrce pravosti těchto písemností odsoudil za to, jakým „způsobem frivolním a cynickým z Rukopisů veřejně šašky se tropí.“ 28. června 1847 se v kostele v Polici nad Metují oženil s Ludmilou Dáňovou , dcerou ředitele polického ...

Více od autora