František Graus
Chudina městská v době předhusitské

František Graus

František Graus byl česko-německý historik. Jeho práce byla jak tematicky, tak časově neobyčejně široká - kulturní, sociální a hospodářské dějiny, raný i pozdní středověk. Ve svých studiích mnohdy předjímal v budoucnosti populární historiografická témata. V druhé polovině 20. století patřil mezi nejvýznamnější české medievisty evropského formátu. Graus pocházel z německy mluvící židovské rodiny. Jeho dospívání bylo poznamenáno sporem s matčiným novým partnerem, které u citlivého mladíka vyústilo ve vzdorovitý zájem o židovství, i když rodina aktivně nepraktikovala. V listopadu 1941 byl Graus převezen do Terezína. Zde byl díky svým rozsáhlým znalostem i jazykovému nadání přidělen do knihovny, kde měl za úkol katalogizovat zabavené hebrejské knihy. V Terezíně se také poprvé setkal s komunistickou ideologií a během krátké doby se stal jedním z předních členů tamější komunistické buňky. Na podzim 1944 byl deportován do vyhlazovacího tábora Birkenau, a odtud do pobočky Buchenwaldu, Taucha. Podařilo se mu přežít závěr války. Po studiu na Filosofické fakultě University Karlovy se František Graus stal pracovníkem Státního historického ústavu. Zkušenost holocaustu jej, stejně jako mnoho mladých Židů, utvrdila v názoru, že jedině marxismus dokáže nastolit takový společenský řád, který jednou provždy odstraní nebezpečí podobné fašismu a nacismu. Na jedné straně tak byl mladý Graus neobyčejně inteligentním medievistou s obrovskou znalostí zahraniční literatury, díky které rozšiřoval rozhled české historiografie na širší oblast evropskou. Na straně druhé byl nesmiřitelným obhájcem ideologie, díky které své závěry mnohdy nadřazoval nad argumenty svých kolegů a odmítavě se - v rámci tehdejšího boje proti „kosmopolitismu“ - stavěl vůči české předválečné historické škole. Známá je jeho přezíravá reakce na polemiky Václava Vojtíška týkající se prvního dílu Dějin venkovského lidu v Čechách. Jako mladý a nadaný komunista se Graus zak...