Tichý oceán zabírá skoro polovinu vodstva naší planety. Téměř celá polovina rovníku vede Tichým oceánem. Když se podíváte na glóbus, vidíte, že Tichý oceán pokrývá skoro celou polokouli. Když je na jednom jeho břehu den, je na protilehlém noc. Když je na jednom břehu ráno, je na druhém večer. Větry nenarážejí na žádné zábrany a vanou celé měsíce jedním směrem. Obrovským dlouhým vlnám nic nestojí v cestě, valí se jedna za druhou. Trosečnická láhev tu může plavat po vlnách celá staletí a vůbec nedorazit ke břehu. Z těch nekonečných vod vystupují tisíce ostrovů. Jsou pokryté tropickými lesy a podobají se plovoucím rozkvetlým zahradám. Tajemné, neprobádané vodní dálky Tichého oceánu odedávna k sobě vábily plavce všech zemí. Už na začátku 17. století se první smělí mořeplavci vydávali na daleké plavby, aby prozkoumali neznámé vody a objevili nové země. Historie nám zachovala jejich jména – Balboa, Magellan, Tas-man, v první polovině 18. století Bering. Objevy prvních tichomořských plavců byly ovšem nepatrné v porovnání s mohutností oceánu, který zůstával takřka neprobádán. Teprve v druhé polovině 18. století, v epoše největšího rozmachu plachetního loďstva, se Evropanům podařilo prozkoumat tajemství Tichého oceánu. Řada námořníků a učenců podnikla několik výprav do těch míst, kde většina účastníků těchto výprav zahynula. Jejich zásluhou se však lidstvo dozvědělo o mnoha dosud neznámých končinách. Postupně lidé objevovali nové a nové země. Obrysy ohromného oceánu se rýsovaly stále zřetelněji. Někteří hrdinové utonuli, jiní zahynuli v bojích s domorodci a jen někteří zemřeli ve své vlasti. Ale svět nikdy nezapomene na odvážné kapitány Jamese Cooka, Jeana La Pérouse, Ivana Kruzenšterna, Jurije Lisjanského a Dumonta ďUrvilla…