Josef Macek
Cola di Rienzo

1965 | Nakladatelství Orbis

Monografie o typické osobnosti počátků italské renesance, revolucionáři, ideologu a uskutečňovateli republikánského programu. Jeho vlastenectví inspirovaly ideály a podněty antiky. Opíral se o řemeslnické měšťanstvo a lidové vrstvy. Zmocnil se proti šlechtě dvakráte vlády v Římě. Usiloval nejen o sjednocení Itálie, ale… i o mravní obrodu církve a celého světa. Pro jeho snahy, v některých aspektech dosud moderní, doba však ještě neuzrála. Proto jeho pokusy - snažil se pro své plány získat i našeho Karla IV. - ztroskotaly a sám bídně zahynul. V druhé části jsou jednak otištěny výňatky z programu, listů, manifestů a výnosů humanisty Nicolly di Lorenzo Gabrini, jednak soudy a ohlasy jeho díla.
1. vydání. Monografie o typické osobnosti počátků italské renesance, revolucionáři, ideologu a uskutečňovateli republikánského programu. Jeho vlastenectví inspirovaly ideály a podněty antiky. Opíral se o řemesln…ické měšťanstvo a lidové vrstvy. Zmocnil se proti šlechtě dvakráte vlády v Římě. Usiloval nejen o sjednocení Itálie, ale i o mravní obrodu církve a celého světa. Pro jeho snahy, v některých aspektech dosud moderní, doba však ještě neuzrála. Proto jeho pokusy - snažil se pro své plány získat i našeho Karla IV. - ztroskotaly a sám bídně zahynul. V druhé části jsou jednak otištěny výňatky z programu, listů, manifestů a výnosů humanisty Nicolly di Lorenzo Gabrini, jednak soudy a ohlasy jeho díla.
1. vydání.

Stav

Dobrý

lehce zkosený hřbet

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, lehce zkosený hřbet
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	199
Jazyk:	česky
Edice:	13. svazek ed. 13. svazek ed. Portréty
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	9. 2. 2026 8:54
Číslo položky:	1607670

O autorovi

Josef Macek

Josef Macek byl český historik-medievista a československý politik Komunistické strany Československa. Tématem jeho studií bylo nejprve husitské hnutí, později italská renesance a jagellonské období v českých zemích. Působil také jako poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po únoru 1948 se jako mladý komunista stal předním režimním historikem. V šedesátých letech ve své práci z marxistických pozic ustupoval. Ve volbách roku 1964 byl zvolen za KSČ do Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj. V Národním shromáždění zasedal až do konce volebního období parlamentu v roce 1968. K roku 1968 se profesně zmiňuje coby ředitel Historického ústavu ČSAV z obvodu Brno. XII. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem Ústředního výboru KSČ. XIII. sjezd KSČ ho zvolil za člena ÚV KSČ. Na funkci rezignoval v říjnu 1969. Na přelomu let 1967-1968, při jednání ÚV KSČ o odchodu Antonína Novotného z postu prvního tajemníka strany, navrhl Macek úspěšně, aby odcházejícímu Novotnému bylo vysloveno poděkování za jeho dosavadní veřejnou činnost, čímž mu neměla být brána možnost budoucího politického uplatnění. Po federalizaci Československa usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění , kde setrval do prosince 1969, kdy rezignoval na poslaneckou funkci. Jeho kariéra skončila po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Jako historik i jako poslanec Federálního shromáždění se jasně postavil proti okupaci Československa. V roce 1970 byl zbaven všech funkcí, vyloučen z KSČ a Historický ústav, který budoval a vedl, byl reorganizován. Doma nemohl publikovat, proto vydával v zahraničí. Posmrtně vyšlo jeho velké dílo Jagellonský věk v Čechách. Ke konci života se zajímal o Zjevení Panny Marie v Suchém Dole....

Více od autora