Hans Driesch
Člověk a svět

1933 | Nakladatelství Jan Laichter

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

	Stav Mírně opotřebená vazba se začíná rozlepovat	Skladem pro e-shop	49 Kč
	Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~89 Kč~~ 49 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	[II] - 146 - [II]
Jazyk:	česky
Překladatel:	Karel Kupka
Edice:	5. svazek ed. 5. svazek ed. Laichterova Filosofická knihovna
Vydání:	Laichterova filosofická knihovna (5.)
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 12. 2020 11:27
Číslo položky:	136423

O autorovi

Hans Driesch

Hans Adolf Eduard Driesch byl německý biolog, evolucionista a filosof, zakladatel moderního vitalismu. Driesch studoval od roku 1886 ve Freiburgu u A. Weismanna, od roku 1887 v Jeně zoologii u E. Haeckela a botaniku. Od roku 1889 studoval mořskou biologii v Plymouthu, na výpravách do Indie a na ostrov Hvar a od roku 1891 pracoval na zoologické stanici v Neapoli. Od roku 1900 přednášel v Heidelbergu, od roku 1907 byl profesorem přirozené teologie v Aberdeenu , kde také napsal své hlavní dílo „Filosofie organického“ . Od roku 1909 přednášel přírodní filosofii v Heidelbergu, od roku 1911 v Kolíně nad Rýnem a od roku 1921 filosofii v Lipsku. Zabýval se také parapsychologií a roku 1933 byl nacisty předčasně penzionován. Drieschova vědecká kariéra začala už v Neapoli, kde studoval zejména zárodky ježovek a podařilo se mu oddělit první rozdělené buňky jejich zygot. Studium jejich dalšího vývoje inspirovalo jeho vitalismus. Původně se totiž domníval, že z každé z nich se vyvine příslušná část organismu, k jeho překvapení se však každá vyvíjela k celku organismu. Z toho Driesch odvodil, že každá buňka zárodku je předem naprogramována ke svému cíli – dospělému organismu – podobně, jak to předpokládala Aristotelova entelechie. Základním rysem organismu je tedy jeho celistvost a zaměřenost k cíli, jak se projevuje např. v dorůstání orgánů nebo v reprodukci. Drieschův vědecký a filosofický vitalismus vyvolal značnou kritiku jednak z hlediska pozitivismu, jednak ze strany novokantovství. Když se v pozdějším věku věnoval stále víc parapsychologii, byl vědeckou obcí odmítnut. Nicméně k některým z jeho náhledů se později vrátila molekulární biologie nebo teorie autopoiesis chilského biologa H. Maturany.

Více od autora