Giuseppe Ungaretti
Cítění času

1961 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Výbor z básnického díla jednoho z tvůrců italské moderní poezie, odměněného Velkou cenou na Třetím mezinárodním bienále poezie r. 1956, obsahuje básně ze všech období jeho života, a to ze sbírek Veselí , Cítění času , Bolest , Zaslíbená země , Výkřik a krajiny . Výbor z básnického díla jednoho z tvůrců italské moderní poezie, odměněného Velkou cenou na Třetím mezinárodním bienále poezie r. 1956, obsahuje básně ze všech období jeho života, a to ze sbírek Vesel…í , Cítění času , Bolest , Zaslíbená země , Výkřik a krajiny .

Stav

Opotřebená

známky po polití, cítit po vlhkosti, zvlněná

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Opotřebená, Zvlněná, cítit po vlhkosti, známky po polití
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	135
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Václav Bláha
Překladatel:	Jan Vladislav
Edice:	21. svazek ed. 21. svazek ed. Plamen : edice současné zahraniční poesie
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 7. 2024 16:56
Číslo položky:	922417

O autorovi

Giuseppe Ungaretti

Giuseppe Ungaretti byl italský básník a spisovatel. Narodil se 8. února 1888 v Alexandrii italským rodičům. Jeho otec pracoval jako dělník na stavbě Suezského průplavu a zemřel když byly Giuseppovi dva roky. V Alexandrii se také zapsal na prestižní školu École Suisse Jacot. Jeho láska k poezii se zrodila právě během těchto let. Do Itálie se dostal až ve svých čtyřiadvaceti letech. Po příjezdu do Itálie byl přijat okruhem přátel z florentského časopisu "La Voce"", do nějž již během pobytu v Alexandrii přispíval a byl jeho předplatitelem. Na doporučení redaktora tohoto časopisu Giuseppa Prezzoliho se pak také zapsal na pařížské univerzitě Sorbona na filozofickou fakultu. Zde poznal takové velikány jako byli Guillaume Apollinaire, Giovanni Papini, Ardengo Soffici, Aldo Palazzeschi, Pablo Picasso, Giorgio De Chirico, Amedeo Modigliani e Georges Braque. Zde také přispíval do časopisu Lacerba. Po vypuknutí první světové války zastával názor interventistů, kteří požadovali vstup Itálie do války. Jeho postoj se však radikálně změnil poté, co jako dobrovolník vstoupil na frontu, kde zůstal až do konce války. Po válce se usadil v Itálii a v roce 1919 se oženil s francouzkou Jeanne Dupoixovou, se kterou měl dvě děti – dceru Annu Marii a syna Antonietta. V této době se dokonce přiklonil k fašismu. V této době hodně cestoval a překládal . V roce 1935 přijal místo na katedře italské literatury na univerzitě v Sao Paulo v Brazílii. Zde rodina zůstala až do roku 1942. Během pobytu jim zemřel syn a to v Ungarettim zanechalo hlubokou stopu. Rodina se vrátila do Říma. Zde přijal místo na univerzitě La Sapienza, kde setrval až do roku 1958. V roce 1969 se stal prvním laureátem Mezinárodní literární ceny Neustadt pro rok 1970.

Více od autora