Bratři Grimmové byli sběratelé klasických lidových německých pohádek a mytologických příběhů. Známější z obou bratrů, Jacob Grimm , byl jedním z největších německých jazykovědců. Mladší Wilhelm Grimm se zapsal do dějin jako spolupracovník svého staršího bratra. Bratří Grimmové prosluli v německé i světové literatuře svou sbírkou lidových pohádek a písní, pověstí a legend. Zvláště svými Kinder- und Hausmärchen , kterými položili základy nové vědy – folkloristiky. Pohádky jako Sněhurka či Šípková Růženka jsou známy z mnoha zpracování, ale prvními, kdo je zapsali v německém kontextu, byli právě bratří Grimmové. V činorodé spolupráci byl Wilhelm tím, kdo pohádky sbíral a upravoval, zatímco Jacob, který byl lingvista a filolog, pohádky povýšil na předmět seriózního vědeckého výzkumu. Bratři Grimmové pocházeli z měšťanské rodiny v Hanau, kde otec působil jako právník a obhájce. Jacob se narodil jako druhý a Wilhelm jako třetí z celkem devíti dětí manželů Grimmových. Měli jedinou sestru Charlotte Amalii Hassenpflug . Bratři studovali na klasickém gymnáziu v Kasselu. Po otcově smrti jim bohatá teta umožnila pokračovat ve studiu práv na univerzitě v Marburgu. Tam se spřátelili s doktorem Friedrichem von Savignym, který jim přiblížil význam písemných historických pramenů a lidové slovesnosti pro kulturu národa. Věnovali se studiu starogermánských zpěvů a v Paříži v roce 1805 četli středověkou francouzskou literaturu. V roce 1806 se vrátili do Kasselu, kde se Jacob stal vojenským úředníkem a krátký čas se věnoval i politice. Stal se hessenským legačním radou a v letech 1814–1815 se jako sekretář vestfálské delegace zúčastnil vídeňského kongresu. Wilhelm v letech 1812–1815 navštěvoval německé usedlosti a sbíral staré příběhy a ságy. Před právnickou kariérou však dali bratři Grimmové přednost vědeckému bádání. Chtěli se věnovat poznání nejstarš...

Vojtěch Kubašta byl český malíř, grafik a ilustrátor. Od roku 1919 žil v Praze. V roce 1938 dostudoval architekturu na ČVUT v Praze, jeho pedagogy byli např. Oldřich Blažíček, Zdeněk Wirth, V. V. Štech a Antonín Engel. Od roku 1937 se věnoval knižní grafické úpravě. V roce 1941 přednášel reklamní grafiku na Rotterově škole v Praze. V období 1945–1949 byl grafikem nakladatelství Aventinum. Od roku 1953 spolupracoval s nakladatelstvím Artia, tyto knihy vyšly v překladech do 22 jazyků. Zemřel na Dobříši, pochován je na hřbitově Na Malvazinkách. Ve čtyřicátých letech ilustroval dětské knihy . V poválečném období se jeho tvorba přesunula z grafické úpravy knih pro dospělé ke kolorované grafice s pražskými motivy, trojrozměrným papírovým betlémům a především pokračoval v práci na knihách pro děti. Ty nejen ilustroval, ale také vytvářel podle vlastních návrhů trojrozměrné rozkládací knihy, ve své době na světové úrovni. Díky jejich exportním vydáním z Artie je dodnes ve světě uznáván jako jeden z průkopníků prostorové dětské knihy. Jen část z nich vyšla i česky , jiné byly vydány česky až po roce 1989. Z pozdějších knih ilustrovaných Kubaštou jsou známé zejména naučné knihy H. a E. Škodových Už vím proč I a II a Zákulisí velkoměsta . Velkou kolekci výtvarníkových knih schraňuje americké muzeum Bienes Museum of the Modern Book. Zde také proběhla v roce 2005 výstava jeho děl následovaná výstavou v Praze v r. 2006. Výstava Kubaštových prostorových knih a dalších jeho prací proběhla v Brně do 29. června 2014. Součástí byly i prostorové pohlednice.