Ignazio Silone
Chléb domova

1937 | Nakladatelství Družstevní práce

Chléb domova je druhý román Ignazia Siloneho, v první verzi napsaný v roce 1938 a v konečné verzi v roce 1955. Kniha inspirovaná autorovým osobním prožitkem vypráví příběh Petera Spina, exilového italského politika a jeho osobního boje s nepřátelským světem, především je však příběhem předválečné Itálie a nástupu ital…ského fašismu na malém městě a mezi obyčejnými lidmi. Chléb domova je druhý román Ignazia Siloneho, v první verzi napsaný v roce 1938 a v konečné verzi v roce 1955. Kniha inspirovaná autorovým osobním prožitkem vypráví příběh Petera Spina, exilového ita…lského politika a jeho osobního boje s nepřátelským světem, především je však příběhem předválečné Itálie a nástupu italského fašismu na malém městě a mezi obyčejnými lidmi.

Stav

Dobrý

bez obálky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, bez obálky
Vazba:	pevná
Počet stran:	400
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Antonín Pelc, Ladislav Sutnar
Překladatel:	Bohumil Mathesius
Edice:	148. svazek ed. 148. svazek ed. Živé knihy. A
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 5. 2024 8:53
Číslo položky:	857292

O autorovi

Ignazio Silone

Ignazio Silone, vlastním jménem Secondino Tranquilli byl italský spisovatel a politik. Od sedmnácti let se angažoval v Italské socialistické straně a v roce 1921 byl mezi prvními jejími členy, kteří odešli do komunistické strany. Byl redaktorem stranického deníku Il Lavoratore v Terstu. Od roku 1930 žil v exilu ve Švýcarsku, jeho bratr Romolo byl v roce 1931 umučen fašistickou policií. Ve třicátých letech se Silone stal kritikem stalinismu a byl vyloučen z komunistické strany. Byl významným představitelem antifašistické italské emigrace, publikoval studii Il fascismo. Origini e sviluppo a ve světově úspěšných románech Fontamara a Chléb a víno zobrazil nástup fašismu ve svém rodném kraji Marsica. Po druhé válce se vrátil do vlasti a v letech 1946 až 1948 byl poslancem za Italskou demokratickou socialistickou stranu. Stal se prominentním kritikem komunistických režimů, angažoval se ve Společnosti pro svobodnou kulturu a byl jedním z přispěvatelů sborníku The God that Failed, v němž exkomunističtí intelektuálové vysvětlovali svůj rozchod se stranou. Z jeho poválečné tvorby je nejvýznamnější drama A on se skryl a psychologický venkovský román Lukovo tajemství. Na sklonku života se značil za „socialistu bez strany a křesťana bez církve“. V roce 1954 byl předsedou poroty Benátského filmového festivalu. V roce 1965 získal Premio Marzotto, v roce 1969 Cenu Jeruzaléma a v roce 1973 Cenu Gottfrieda Kellera, byl také desetkrát nominován na Nobelovu cenu za literaturu. V roce 1973 mu byl udělen Řád zásluh o Italskou republiku. V roce 2006 bylo v jeho rodném městě otevřeno Siloneho muzeum. Jeho manželkou byla irská novinářka Darina Laracyová. V roce 2000 vydali italští historikové Dario Biocca a Mauro Canali knihu, v níž Siloneho označili za dlouholetého informátora italské tajné policie i Central Intelligence Agency....

Více od autora