Vladimír Lébl
Cesty moderní opery

1961 | Nakladatelství Státní hudební vydavatelství

Popularizační pojednání po stručném nastínění vzniku a historického vývoje opery soustředuje pozornost nejprve na stav opery na počátku 20. století, dále mezi dvěma světovými válkami a konečně v době současné. Zvláštní kapitoly jsou věnovány české opeře a československé operní přítomnosti a budoucnosti. Popularizační pojednání po stručném nastínění vzniku a historického vývoje opery soustředuje pozornost nejprve na stav opery na počátku 20. století, dále mezi dvěma světovými válkami a konečně v době …současné. Zvláštní kapitoly jsou věnovány české opeře a československé operní přítomnosti a budoucnosti.

Stav

Mírně opotřebená

knižní blok lehce uvolněný, natrhnuté desky, natrhnutý hřbet

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, natrhnutý hřbet, natrhnuté desky, knižní blok lehce uvolněný
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	163 , 8 nečíslovaných obrazové přílohy
Jazyk:	česky
Edice:	6. svazek ed. 6. svazek ed. Hudba na každém kroku
Vydání:	1. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 12. 2024 12:43
Číslo položky:	1079560

O autorovi

Vladimír Lébl

Vladimír Lébl byl český muzikolog, divadelní a hudební publicista. Jeho syn Petr Lébl byl český divadelní režisér. Nejprve studoval na smíchovském reálném gymnáziu, které dokončil maturitní zkouškou v roce 1946. Poté nastoupil ke studiu Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Hudba mu během tohoto období byla pouze koníčkem, věnoval se jí jako klavírista v barových kapelách, v sezóně 1948/49 působil v Divadle satiry. Roku 1949 přestoupil na Filozofickou fakultu, kde studoval hudební vědu a etnografii, mj. u Mirko Očadlíka. Absolvoval v roce 1953 diplomní prací Pět kapitol o Leoši Janáčkovi a dále působil na katedře hudební vědy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy jako asistent. Roku 1958 se habilitoval disertační prací Vítězslav Novák a získal vědecký titul CSc. Od roku 1957 vedl hudebně dramatického oddělení Divadelního ústavu Ministerstva kultury a věnoval se výzkumu hudebně dramatické tvorby na českém území. Od roku 1955 publikoval v Hudebních rozhledech, později i v časopise Divadlo a v Literárních novinách. V rámci své publicistické činnosti se věnoval zejména soudobé hudbě. V roce 1963 nastoupil do Ústavu pro hudební vědu při československé akademii věd, v rámci svého působení redigoval obsáhlý první díl knihy o dějinách české hudby počátku 20. století. Od roku 1964 zároveň budoval v ústavu zvukovou laboratoř a stál již v roce 1961 u zrodu Elektronické komise při Svazu československých skladatelů. Na tomto poli své činnosti spolupracoval s Miloslavem Kabeláčem a Eduardem Herzogem a v roce 1966 spolupořádal mezinárodní seminář nové hudby jehož se zúčastnil i Pierre Schaeffer. Roku 1965 spoluzaložil Pražskou skupinu Nové hudby, kam patřili i Marek Kopelent, Rudolf Komorous, Josef Bek, Zbyněk Vostřák, Eduard Herzog a Vladimír Šrámek. Byl v kontaktu i s progresivními brněnskými autory, jakými byli Josef Berg, Alois Piňos či Miloš Štědroň. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vydal čtyři č...

Více od autora