Jiří Mordechaj Ze'ev Langer byl židovský básník, publicista a překladatel narozený v Praze. Pocházel z obchodnické rodiny, byl mladším bratrem spisovatele a dramatika Františka Langera. Jiří Langer vyrůstal v prostředí zaměřeném na finanční přežití, domácnost byla zásluhou starších bratrů Františka a Josefa sice prodchnuta uměleckou, nikoli však láskyplně náboženskou atmosférou. Bratr František Langer v předmluvě sugestivně popisuje proces zvlažňování přístupu k víře u českých židů, kterak ještě jejich děd žijící na vesnici neholil se břitvou, ráno si vázal obřadní řemínky, hebrejským modlitbám rozuměl, na bohoslužby se scházel se židy z celého okolí a babička vařila přísnou košer stravu a zachovávala všecky rituální zvyklosti. Pak se jejich potomci začali stěhovat do měst a nové okolí, jiný způsob života, denní životní shon a vůbec jen světské starosti a myšlenky, které na ně doléhaly, náboženskému cítění nepřidaly nic a leckterému staré zvyklosti činily obtížnými. Františkův a Jiřího otec již modlitbám nerozuměl, modlitební řemínky postupně používal stále řidčeji, košer strava se udržela dlouho hlavně díky katolické hospodyni a v obchodě bylo otevřeno i v sobotu. Jiří se nejdříve počal zajímat o mystiku skrze básníka Otokara Březinu a spolu se svým přítelem Alfredem Fuchsem, který překládal do němčiny mj. právě Březinu, blíže studovat židovskou mystiku. A pak se Jiří zcela ponořil do náboženství, naučil se hebrejsky a sedával nad hebrejskými folianty, zejména talmudu, dodržoval mnohé tradiční příkazy a zvyklosti, dle bratra Františka až do všelijakých formalit a detailů, snad už archaických a jen symbolického významu. Léto 1913 se stalo v dalším jeho vývoji klíčové, když s nejnutnějším prádlem, několika knihami a s modlitebními řemínky a odjel do východní Haliče, města Belzu (dnes...

Jaroslav Štika byl valašský národopisec, sběratel lidové kultury a dlouholetý ředitel Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Narodil se 1. dubna 1931 v Rožnově pod Radhoštěm v rodině melioračního zemědělského mistra. Po maturitě v roce 1950 na reálném gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval český jazyk, dějepis a hudební výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V letech 1951–1955 absolvoval vysokoškolská studia etnografie a historie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně u univerzitního profesora Antonína Václavíka. V roce 1955 krátce působil jako správce Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. V letech 1956–1971 byl zaměstnán jako vědecký pracovník Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, kde v roce 1962 obhájil u univerzitního profesora Josefa Macůrka kandidátskou práci Karpatské salašnictví na východní Moravě. Roku 1972 se ve funkci ředitele vrátil do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Pod jeho vedením se pokračovalo v další výstavbě a rozšiřování muzea, došlo k rozšíření Valašské dědiny a vybudování nového areálu – Mlýnské doliny. V duchu zakladatelů muzea bratří Jaroňků rozvíjel koncepci tzv. živého muzea. Programovou skladbu muzea obohatil o množství nových národopisných a folklorních pořadů. V roce 1972 založil a dlouhá léta vedl vedl pěvecký sbor Polajka. Jako ředitel Mezinárodního folklorního festivalu Rožnovské slavnosti otevřel Rožnovské muzeum nejen souborům z blízkého zahraničí, ale po roce 1989 i krajanským spolkům. Ve funkci ředitele muzea zůstal až do doby svého odchodu do důchodu na jaře 1999. Působil též jako předseda Valašského muzejního a národopisného spolku, angažoval se rovněž v mezinárodních organizacích. V letech 1984–1990 vykonával funkci viceprezidenta Svazu evropských muzeí v přírodě, působil jako prezident sekce České republiky v rámci Mezinárodní organizace pro lidové umění či jako předseda s...