František Bednář
Českobratrská církev evangelická na stezkách věků a na prahu nové doby

František Bednář

František Bednář byl český evangelický teolog, historik, duchovní Českobratrské církve evangelické, spisovatel, překladatel, publicista, redaktor, editor, profesor a děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké , v letech 1950–1952 profesor Komenského evangelické bohoslovecké fakulty v Praze. Po maturitě na českém klasickém gymnáziu v Brně studoval práva v Praze, teologii v Halle an der Saale, Erlangen, Edinburghu a ve Vídni, kde v roce 1912 získal doktorát teologie obhájením disertační práce O vzájemných stycích husitů a anglických lollardů. Své duchovenské působení zahájil jako superintendentní vikář , následně pak farář reformovaného sboru Klobouky u Brna , v letech 1919–1927 byl farářem farního sboru ČCE Praha 1-Nové Město. Od 21. 2. 1922 se stal docentem , 17. 12. 1926 jmenován profesorem církevního práva a praktického bohosloví na HČEFB v Praze. Ve třech funkčních obdobích byl jejím děkanem, od roku 1950 až do svého penzionování přednášel na pražské Komenského evangelické bohoslovecké fakultě. Patřil k výrazným osobnostem první učitelské generace HČEFB. Kromě pedagogické, redakční i autorské činnosti a výuky vlastních oborů , se jeho vědecký a badatelský zájem koncentroval na zkoumání úlohy křesťanství v moderním světě s akcentem na sociální problematiku, dále pak na českou historii, zejména období původní Jednoty bratrské a zpracování pramenů k dějinám luterských a reformovaných sborů na našem území. V období druhé světové války, kdy byly okupačními úřady zavřeny vysoké školy, rozvinul rozsáhlou ediční činnost, jejímž výsledkem bylo vydání řady historicky cenných literárních památek české minulosti. Byly zveřejňovány zejména v následujících tiskovinách:...