Emanuel Poche, František Kavka, Albert Kutal, Jaroslav Pešina, Ivo Kořán, Jaromír Homolka, Josef Krása, Viktor Kotrba, Zoroslava Drobná, Karel Stejskal
České umění gotické : 1350-1420

1970 | Nakladatelství Academia

Mohutně rozvržená publikace spojuje precizní odborné exegeze české vrcholné gotiky v architektuře, sochařství, nástěnném malířství, deskové a knižní malbě, v kresbě i v uměleckém řemesle. Krátké syntetické studie vždy předcházejí kriticky komentovanému katalogu jednotlivých děl. Tomuto utřídění jsou předeslány úvodní o…ddíly o našich dějinách ve vymezeném období a o šíření vlivu českého umění v Evropě. Závěrečná stať pamatuje na ohlasy gotického projevu v baroku. Autorskou skupinu utvořili F. Kavka, J. Pešina, J. Homolka, V. Kotrba, A. Kutal, K. Stejskal, J. Krása, Z. Drobná, E. Poche a I. Kořán. Vedle 13 barevných příloh je 180 celostránkových vyobrazení. Mohutně rozvržená publikace spojuje precizní odborné exegeze české vrcholné gotiky v architektuře, sochařství, nástěnném malířství, deskové a knižní malbě, v kresbě i v uměleckém řemesle. Krátké synte…tické studie vždy předcházejí kriticky komentovanému katalogu jednotlivých děl. Tomuto utřídění jsou předeslány úvodní oddíly o našich dějinách ve vymezeném období a o šíření vlivu českého umění v Evropě. Závěrečná stať pamatuje na ohlasy gotického projevu v baroku. Autorskou skupinu utvořili F. Kavka, J. Pešina, J. Homolka, V. Kotrba, A. Kutal, K. Stejskal, J. Krása, Z. Drobná, E. Poche a I. Kořán. Vedle 13 barevných příloh je 180 celostránkových vyobrazení.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	369 , [188] obrazových příloh, [16] listů barevných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Vydání:	Vydání 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	26. 8. 2025 15:44
Číslo položky:	1361314

O autorech

Emanuel Poche

Emanuel Jan Karel Josef Maria Poche byl český historik umění, autor řady odborných a populárních publikací. Narodil se na pražském předměstí Smíchově čp. 1023, tedy na pražském předměstí čerstvě povýšeném na město, jako jediný syn poštovního úředníka, vrchního poštovního rady Josefa Pocheho a jeho ženy Heleny, rozené Tužilové. Byl vnukem c. k. vrchního horního rady a účetního v Příbrami Emanuela Pocheho a pravnukem lesního v Drahoňově Újezdě Ignáce Pocheho. V letech 1922–1927 vystudoval historii a dějiny umění na filosofické fakultě Univerzity Karlovy u profesorů Vojtěcha Birnbauma a Karla Chytila. Profesoru Vojtěchu Birnbaumovi poté dělal asistenta . Po roce 1928 pracoval jako úředník Státního fotoměřického ústavu při dokumentaci architektonických památek v Čechách. Od roku 1933 pracoval v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v letech 1948–1959 byl jeho ředitelem. Roku 1959 byl jako nestraník z politických důvodů sesazen, křivě obviněn z přečinů a odsouzen. V letech 1961–1979 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. Věnoval se zejména uměleckým památkám Prahy, baroknímu sochařství a uměleckému řemeslu. Byl vědeckým redaktorem edice Umělecké památky Čech v Pražském nakladatelství Václava Poláčka. Byl dlouholetým členem a 1946–1950 předsedou Klubu Za starou Prahu, redaktorem Věstníku pro ochranu památek , redaktorem Ročenky kruhu pro pěstování dějin umění , spolupracovníkem Ottova slovníku naučného nové doby, členem redakční rady časopisů Ochrana památek a Umění . Jeho první manželkou byla vnučka presidenta Tomáše Garriguea Masaryka Herberta Masaryková, s níž měl dceru Charlottu , provdanou za hudebního skladatele Petra Kotíka, která emigrova...

Více od autora

Jaroslav Pešina

Jaroslav Pešina byl český historik umění, profesor Univerzity Karlovy. Narodil se jako prostřední ze tří dětí v rodině velkoobchodníka s kávou a cukrem Jana Pešiny a jeho ženy Zdenky, rozené Meisnerové . Rodina pobývala střídavě v Praze a na venkovském sídle v Senohrabech. Po maturitě v Praze studoval v letech 1931–1936 dějiny umění na Filozofické fakultě UK u profesorů V. Birnbauma, J. Cibulky, J. Šusty a Antonína Matějčka, s jehož dcerou Alenou se roku 1941 oženil. Roku 1939 obdržel Římské stipendium v pobočce Českého historického ústavu v Římě. V letech 1939–1950 pracoval v Národní galerii v Praze, ve sbírce starého umění. Roku 1950 se habilitoval a roku 1954 byl jmenován profesorem na Filozofické fakultě UK, kde v letech 1963–1970 vedl katedru dějin umění, než byl jako bezpartijní funkce zbaven. Dále na téže katedře přednášel dějiny gotického malířství a vedl proseminář dějin umění až do roku 1980. Působil v Ústavu pro teorii a dějiny umění Československé akademie věd jako člen ústavní rady a vědecký redaktor, přispěl k rozvoji Národní galerie v Praze, v níž se stal předsedou nákupní komise pro staré umění i členem vědecké rady. Byl členem Mezinárodního komitétu dějin umění. Jako ocenění prestiže, kterou svým dílem vydobyl české medievalistice, mu byla roku 1972 udělena Herderova cena.. V letech 1953-1993 byl členem redakční rady, 1961-1970 šéfredaktor časopisu Umění. Věnoval se hlavně domácímu malířství pozdní gotiky a renesance, v období okupace také knižní vazbě a moderní české grafice, pod tlakem politické situace v první polovině 50. let rovněž dílu Mikoláše Alše. Jaroslav Pešina zásadním způsobem přispěl k poznání českého gotického malířství a jeho zařazení do evropského kontextu, uspořádal roztříštěný památkový fond a jeho chronologii, osvětlil otázky autorství děl. Mnoho jeho dílčích studií, které publikoval zejména v časopise Umění, vyústilo ve velké soubor...

Více od autora