Olga Drahotová, Helena Brožková, Dagmar Hejdová
České sklo II. Sklo období baroka: 2. polovina 17. století a 18. století

1989 | Nakladatelství Uměleckoprůmyslové muzeum

V rychlém sledu představuje autorka kontinuitu vývoje českého uměleckého skla, která trvá již přes celé tisíciletí. Počíná zmínkami o nejstarších nálezech na území Čech, kdy šlo ještě o skleněné předměty cizího původu, pak objasňuje postupné zakládání a rozvoj sklářských hutí, šíření nových pracovních technik a výtvarn…ých postupů a jmenuje přehledně ty osobnosti, které se o ně zasloužily. Tento přehled je doveden až k současnosti. Doprovází jej 31 převážně barevných fotografií, jež zachycují výrobky uměleckého sklářství od 14. století do r. 1964. V rychlém sledu představuje autorka kontinuitu vývoje českého uměleckého skla, která trvá již přes celé tisíciletí. Počíná zmínkami o nejstarších nálezech na území Čech, kdy šlo ještě o skleněné předm…ěty cizího původu, pak objasňuje postupné zakládání a rozvoj sklářských hutí, šíření nových pracovních technik a výtvarných postupů a jmenuje přehledně ty osobnosti, které se o ně zasloužily. Tento přehled je doveden až k současnosti. Doprovází jej 31 převážně barevných fotografií, jež zachycují výrobky uměleckého sklářství od 14. století do r. 1964.

Součástí souboru:

České sklo 1989 (2 sv)

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	160
Jazyk:	česky
Překladatel:	Zuzana Rousová
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 1. 2023 14:17
Číslo položky:	471696

O autorech

Olga Drahotová

Absolvovala gymnázium v Pardubicích a obory dějiny umění a národopis na Filozofické fakultě UK v Praze v l. 1951–1956. Po kratším působením v Českém rozhlase a v historicko-archeologickém oddělení Národního muzea v Praze pracovala od r. 1960 v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, nejdříve při inventarizaci nezpracovaných sbírek, poté v odboru skla a keramiky jako odborný asistent, pak jako samostatný odborný pracovník a v l. 1990–1996 jako vedoucí odboru. I v důchodovém věku byla pak ve stavu muzea až do r. 2000. V l. Byla členkou AIHV – Mezinárodní asociace pro dějiny skla, Sklářské sekce ICOM, Sklářské sekce při České archeologické společnosti a České sklářské společnosti.

Více od autora

Dagmar Hejdová

Dagmar Hejdová byla česká historička umění, medievalistka, od roku 1972 do roku 1988 ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jejími rodiči byli Stanislav Hejda, ředitel Podolského sanatoria, a PhDr. Milada Helfertová Hejdová. Jejími strýci byli PhDr. Jaroslav Helfert, ředitel Moravského zemského muzea v Brně, a PhDr. Vladimír Helfert, známý muzikolog, zakladatel oddělení hudební vědy na Masarykově univerzitě v Brně. Dagmar Hejdová navštěvovala do roku 1939 Jiráskovo klasické státní gymnázium v Praze, absolvovala také jazykovou školu a současně navštěvovala Školu grafiky prof. Švába . Poté studovala na Státní grafické škole a v letech 1944–1946 navštěvovala Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. V letech 1945–1950 se stala posluchačkou FF UK, kde se věnovala dějinám umění a klasické archeologii. Jejími učiteli byli A. Matějček, J. Květ, J. Cibulka, J. Čadík a B. Svoboda. V roce 1950 se podílela pod vedením prof. B. Svobody na výzkumu keltského oppida v Nevězicích a téhož roku, již jako pracovnice Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, se zúčastnila přípravy velké výstavy Antické umění. V Uměleckoprůmyslovém muzeu vedla Dagmar Hejdová postupně oddělení skla, keramiky a porcelánu. V roce 1970 se stala zástupkyní ředitele pro odborné věci a v roce 1972 byla pověřena vedením muzea. Ve složitém a obtížném období normalizace byla jeho ředitelkou 17 let. Při smutečním obřadu ve Strašnicích označila současná ředitelka Uměleckoprůmyslového muzea PhDr. Helena Koenigsmarková období jejího ředitelování jako místo klidu a bezpečí. Pomohla mnohým pronásledovaným, někteří z nich byli i chartisté. Podílela se na přípravě výstav a instalací poboček Uměleckoprůmyslového muzea např. v Klášterci nad Ohří. Archeologickým ústavem ČSAV byla pověřena vedením archeologického výzkumu sklářských hutí ve Sklenařicích a Rejdicích. Publikovala v časopisech, například v Památkách archeologických, Umění, ...

Více od autora