Záviš Kalandra byl český historik, publicista, divadelní a filmový kritik, estetik, překladatel, představitel umírněného komunismu, jedna z obětí komunistických procesů v 50. letech 20. století. Záviš Kalandra byl synem lékaře Břetislava Kalandry, spolupracovníka T. G. Masaryka a F. Krejčího. Po studiu na klasickém gymnáziu ve Valašském Meziříčí studoval starořeckou filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studia sice dokončil, ale titulu doktora filozofie nikdy nedosáhl. Ve studiu filozofie pak Záviš Kalandra pokračoval v letech 1928 a 1930 v Berlíně. Během vysokoškolských studií vstoupil v roce 1923 Záviš Kalanda do komunistické strany. Byl politicky aktivní, zejména v Komunistické studentské frakci , kterou spolu s I. Sekaninou v letech 1926 – 27 vedl. Od druhé poloviny 20. let se Záviš Kalandra věnoval žurnalistické a politické činnosti v levicovém komunistickém hnutí. Jako literát debutoval v roce 1926 v časopise Avantgarda. Od roku 1927 působil Záviš Kalandra jako komunistický novinář. Od roku 1929 publikoval v Rudém večerníku a Dělnické rovnosti. Později spolu s Juliem Fučíkem a K. Konrádem působil v redakcích Rudého práva a Tvorby. V polovině 30. let začal Záviš Kalandra spolupracovat se Surrealistickou skupinou, kterou založil jeho přítel Vítězslav Nezval. Přispívá do sborníku Surrealismus v diskusi. Ve své studii Princip slasti a princip reality v umění se zabývá úlohou feudalismu v surrealismu. Ve 30. letech patřil Kalandra ke skupině levicových intelektuálů, kteří kritizovali moskevské stalinské procesy. Do této skupiny patřili i J. Weil, K. Teute a E. F. Burian. Za svoji kritiku je Záviš Kalandra označen za trockistu a vyloučen s řadou dalších z Komunistické strany Československa. Kalandrovy názory pak vyvolávají bouřlivé reakce ortodoxních komunistů Julia Fučíka, L. Štolla, Zdeňka Nejedlého a dalších, kteří na něho nevybíravě útočili. Po vyloučení z KSČ a odešel Kalandra z komunistického tisku. Začal pracovat v red...