Knihy
Knižní kultura a typografie
Knižní kultura
František Dvořák
České knihovnictví o knihách a knihovnách

František Dvořák: České knihovnictví o knihách a knihovnách

František Dvořák, Zdeněk Václav Tobolka, Antonín Dolenský, Ludvík Bradáč
České knihovnictví o knihách a knihovnách

1925 | Nakladatelství Československý Kompas

Historická příručka o knihovnictví v meziválečném Československu z roku 1925. Historická příručka o knihovnictví v meziválečném Československu z roku 1925.

Stav

Mírně opotřebená

naprasklé desky, lehce cítit po vlhkosti, razítko z knihovny

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, lehce cítit po vlhkosti, Razítko z knihovny, naprasklé desky
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	612
Jazyk:	česky
Vydání:	Vyd. 1
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 8. 2024 14:32
Číslo položky:	936193

O autorech

František Dvořák

Prof. PhDr. František Dvořák, DrSc. byl český historik umění, výtvarný teoretik a pedagog. Pro jeho vědomosti a zápal pro umění se mu přezdívalo František Dvořák, české kultury hořák. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor dějiny umění a estetiky. Do roku 1958 působil jako asistent prof. V. V. Štecha na Akademii výtvarných umění. V roce 1960 byl přijat jako odborný pracovník do Národní galerie a v dalších letech vyučoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. František Dvořák je autorem 35 uměleckých monografií, z nichž některé vyšly v několika světových jazycích. Do historie českého výtvarného umění se zapsal monografickými studiemi věnovanými především tvorbě Františka Tichého, Jana Zrzavého, Cyrila Boudy nebo Kamila Lhotáka, Adolfa Borna a Václava Špály.

Více od autora

Zdeněk Václav Tobolka

Zdeněk Václav Tobolka byl český historik, politik a knihovník, otec české knihovědy. Narodil se v rodině hostinského, otec však brzy zemřel a matka se přestěhovala do Kolína. V letech 1892–1896 studoval historii a bohemistiku na Karlově univerzitě, kde ho ovlivnili Jaroslav Goll, Josef Emler a zejména Tomáš Garrigue Masaryk. V letech 1897–1918 byl knihovníkem C. k. veřejné a univerzitní knihovny v Praze . Na přelomu století s Masarykem zakládal Českou stranu lidovou a podílel se na vypracování jejího programu. V rámci realistického tábora bývá řazen k takzvaným mladorealistům, kteří nebyli spokojeni s vedením listu Čas Janem Herbenem. Vynutili si pak vznik paralelní realistické revue nazvané Přehled. V roce 1905 realistickou stranou otřásla aféra, v níž byl Jan Herben svými rivaly obviněn z defraudace peněz z veřejné sbírky. Celé mladorealistické křídlo pak reagovalo odchodem k mladočechům. Od roku 1906 byl aktivním politikem mladočeské strany. Šlo o součást širší vlny, kdy do mladočeské strany vstoupili mladí aktivisté z řad původních masarykových realistů. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal za mladočechy poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 21. Usedl do poslanecké frakce Český klub. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. Poté, co byla v počátečních letech světové války paralyzována česká politická scéna raziemi a mladočeská strana přišla o vězněné předáky Karla Kramáře a Aloise Rašína, reprezentoval Tobolka dočasně aktivistický, prorakouský proud v oslabené straně. Poté, co byly zastaveny Národní listy, vydávali Tobolka a Jindřich Maštálka jako tiskový orgán aktivistického křídla mladočechů list Česká svoboda. Od podzimu 1915 se za mladočechy podílel na organizování schůzek v rámci zamýšleného vzniku Národního souručenství (nezaměňovat se stejnojmennou organizací v Protektorátu ...

Více od autora