Stendhal, Antonín Pelc
Červený a černý

1966 | Nakladatelství Mladá fronta

Společenský román francouzského klasika 19. století o mladém muži, snažícím se překonat společenské bariéry a vyšvihnout se mezi společenskou smetánku.
Hrdina knihy Julien Sorel je skvěle vykresleným typem mladého kariéristy a pokrytce, který proto, aby unikl vojenskému stejnokroji, si podle požadavků reakční doby z…volí kněžské povolání. Využívá přízně žen, aby mohl rychleji postupovat na společenském žebříčku bez ohledu na utrpení, které kolem sebe působí. Dílo, které zpodobnilo venkovskou i městskou společnost po Napoleonově pádu a nástupu Bourbonů, se přes počáteční nepříznivé přijetí stalo jedním ze základních kamenů světové literární dědictví. Společenský román francouzského klasika 19. století o mladém muži, snažícím se překonat společenské bariéry a vyšvihnout se mezi společenskou smetánku.
Hrdina knihy Julien Sorel je skvěle vykreslen…ým typem mladého kariéristy a pokrytce, který proto, aby unikl vojenskému stejnokroji, si podle požadavků reakční doby zvolí kněžské povolání. Využívá přízně žen, aby mohl rychleji postupovat na společenském žebříčku bez ohledu na utrpení, které kolem sebe působí. Dílo, které zpodobnilo venkovskou i městskou společnost po Napoleonově pádu a nástupu Bourbonů, se přes počáteční nepříznivé přijetí stalo jedním ze základních kamenů světové literární dědictví.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

zašlá obálka, Dobrý

Vytvořit poptávku

	Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč
	Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	49 Kč

O knize

Stav:	zašlá obálka, Dobrý
Poznámka:	obálka Miroslav Váša
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	520
Jazyk:	česky
Překladatel:	Otakar Levý
Edice:	3. svazek ed. 3. svazek ed. Máj, 3. svazek ed. 3. svazek ed. Máj : knihovna československé mládeže
Vydání:	5
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	5. 12. 2020 15:38
Číslo položky:	133829

O autorech

Stendhal

Stendhal vlastním jménem Henri Marie Beyle byl francouzský spisovatel, představitel kritického realismu a romantismu. Stojí na rozcestí romantismu a realismu. Základním motivem všech jeho knih je hledání lásky. Hledá krásné okamžiky štěstí a osobního uplatnění. Jeho hrdinové se marně brání společenským normám. Než pochopí, že je to zbytečné, prohrávají, podléhají společnosti, opouští ideály a začínají se také přetvářet, aby si jich okolí vážilo. Pseudonym Stendhal použil Henri Beyle poprvé ve spisu Dějiny malířství v Itálii v roce 1817, inspiroval se názvem německého města Stendal, rodiště historika umění Winckelmanna. Henri Beyle se narodil v zámožné měšťácké rodině v Grenoblu a dostalo se mu dobrého vzdělání, stal se známou postavou pařížských diskuzních salonů, s napoleonskou armádou se zúčastnil ruského tažení a zažil Napoleonovu porážku u Moskvy. Francouzský romanopisec, hudební a literární kritik, autor cestopisů a teoretických spisů. Představitel kritického realismu, mistr psychologického románu. Již v mládí byl ovlivněn osvícenstvím a protikrálovským hnutím, jež vzešlo z vlasteneckého nadšení Velké francouzské revoluce. Jakožto nadšený stoupenec revoluce vstoupil po studiích do armády Napoleona Bonaparteho a jako důstojník se zúčastnil tažení do Ruska. Během Restaurace prožil sedm let v Itálii, kde se stýkal s italskými bojovníky za národní sjednocení. Na příkaz rakouské policie však Itálii musel opustit. Po návratu do Francie se zapojil do bojů o novou literaturu a o romantismus a proti dvorskému klasicismu. Stendhal byl především znalcem života, umění podle něj mělo pravdivě zachycovat "hnutí srdce". Umělec musí mít odvahu nově se dívat na život, tvořit podle současného života a nikoliv podle vzorů, které odpovídaly společnosti a životu v jiné době. Hlavním cílem umění je podle Stendhala působit na publikum, zaujmout jej a otřást jím. Všechno ostatní jsou jen prostředky, kt...

Více od autora

Antonín Pelc

Antonín Pelc byl český karikaturista, malíř a ilustrátor. V letech 1913–1918 vystudoval malbu na pražské akademii v ateliéru Vlaho Bukovace a Maxe Pirnera. Věnoval se volné malířské tvorbě a spontánní politické karikatuře, publikoval v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, Kulturní tvorba, Literární noviny. Na začátku války roku 1939 emigroval spolu s Adolfem Hoffmeisterem do Francie, přesto neunikl koncentračnímu táboru. Nakonec se přes Maroko a Martinik dostal do USA, kde pokračoval v ilustracích a karikaturách, například pro The New York Times. Cestoval po světě. Po druhé světové válce se vrátil do Prahy a vstoupil do KSČ. Jeho dílo stalo nositelem komunistické ideologie. V pozdních letech se věnoval hlavně malbě, který byla ovlivněna pozdním kubismem. Namaloval například Duo, Atelier II, Venkovské zátiší apod. Vedle toho vyučoval na pražské akademii. V roce 1946 byl jmenován profesorem ilustrace na Uměleckoprůmyslové školy v Praze, roku 1955 profesorem Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 1963 obdržel titul národní umělec, byl také laureátem státní ceny a nositelem Řádu práce. V letech 1934–1949 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Ve volné malířské tvorbě vyšel z lyrického kubismu, a byl ovlivněn novou věcností. Tato jeho raná díla patří k nejvýše ceněným. Ve 20. letech se prosadil jako politický karikaturista, publikoval například v časopisech Šibeničky, Právo lidu, Tvorba, Rudé právo, Lidové noviny, The New York Times, Kulturní tvorba, Literární noviny atp. Jeho dílo v 50. letech ztratilo spontaneitu a stalo se nositelem komunistické ideologie. Ilustroval mnoho knih, předevím beletrie. V pozdních letech se také věnoval olejomalbě, která byla ovlivněna pozdním kubismem. Obrazy:

Více od autora