Miguel de Unamuno
Celý muž

1933 | Nakladatelství Adolf Synek

Povídka o vztahu krásné Julie a egoistického Alexandra, který je přemožen láskou své ženy. Povídka o vztahu krásné Julie a egoistického Alexandra, který je přemožen láskou své ženy.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

bez obálky

Skladem pro e-shop

	Stav Dobrý vazba lehce povolená, listy drží, bez obálky	Skladem pro e-shop	~~269 Kč~~ 159 Kč
	Stav Dobrý bez obálky	Skladem pro e-shop	159 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	44 - [1]
Jazyk:	česky
Překladatel:	Zdeněk Šmíd
Edice:	27. svazek ed. 27. svazek ed. Omnia, Omnia. Malé práce velkých autorů / za redakce V. Řezáče
Vydání:	Prvé české vydanie
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 11. 2025 11:16
Číslo položky:	1443803

O autorovi

Miguel de Unamuno

Miguel de Unamuno y Jugo byl španělský spisovatel a filosof, jeden z hlavních představitelů skupiny Generace 98. Pro jeho dílo je typický zanícený styl a prolínání žánrů: Unamuno často nerozlišuje mezi beletrií a esejem či traktátem. Miguel de Unamuno se narodil v baskickém Bilbau jako třetí dítě a první syn obchodníka Félixe de Unamuno a jeho vlastní neteře Salomé Jugo. Brzy odešel studovat filosofii a literaturu na tehdejší Madridskou universitu, kde získal titul prací Pojednání o problému původu a prehistorie Basků. Unamuno, který se sám někdy označoval za Baska, ale přitom psal španělsky a cítil se být Španělem, odmítal, že by Baskové byli etnicky nesmíšeni s okolními národy. Roku 1891 se oženil s Conchou Lizárraga. Později se stal, byť jenom načas, členem socialistické strany. Roku 1901 byl jmenován rektorem university v Salamance, odkud byl v roce 1914 z politických důvodů odvolán. Později byl jmenován děkanem fakulty filosofie a literatury. Jelikož si však neodpouštěl útoky na španělského diktátora Riveru, byl opětovně odvolán. Posléze odešel do exilu, a to do Paříže , následně do Hendaye . Roku 1930 se vrátil do Salamancy, kde také v roce vypuknutí Španělské občanské války zemřel. Unamunova filosofie nebyla filosofií systematickou; šlo spíše o popření pevného systému a důvěru ve vlastní myšlení. To se utvářelo pod vlivem dobového racionalismu a pozitivismu, nicméně Unamuno šel vlastní cestou, která měla blízko k pozdějšímu teistickému existencialismu . Odmítal scientistické zbožnění vědy a byl jeden z prvních, kdo nahlíželi vědu jako nové náboženství, jehož „ortodoxii“ a nárok na vlastnictví pravdy odmítal. Rozpor mezi věděním a skutečnou vírou je však podle něj bytostně tragický : nikdy totiž nemohou být ukojeny zároveň jak požadavky rozumu, které vedou k popření smyslu světa, tak potřeby víry, která podle Unam...

Více od autora