Eliška Krásnohorská
Celínka : dívčí román

1928 | Nakladatelství Šolc a Šimáček

V této práci provází básnířka Celinku a Florlu na další cestě životní aby tentýž den a tutéž hodinu oslavili své svatby. Celinku si Florla ozdobila množstvím klenotů, sama však měla jediny-závoj si sepnula malou briliantovou hvězdou. Byla to hvězda Celinčina štěstí.

Dobova anontace: V práci této provází slov…utná básniřkaCelinku i Florlu na další pouti životní. až konečně týž den a tuže hodinu slavily Celinka a Florla snatky své. Celinku vyšperkovala si Florla bohatstvím skvostů,sama však měla jediný,sepjavši si bílý závoj nad čelem malou briliantovou hvězdkou. Byla to hvězda Celinčina štěstí, vůdčí hvězda i štěstí jejího, čistého štěstí bez sobectví a vyčitek. V této práci provází básnířka Celinku a Florlu na další cestě životní aby tentýž den a tutéž hodinu oslavili své svatby. Celinku si Florla ozdobila množstvím klenotů, sama však měla jediny-závoj si se…pnula malou briliantovou hvězdou. Byla to hvězda Celinčina štěstí.

Dobova anontace: V práci této provází slovutná básniřkaCelinku i Florlu na další pouti životní. až konečně týž den a tuže hodinu slavily Celinka a Florla snatky své. Celinku vyšperkovala si Florla bohatstvím skvostů,sama však měla jediný,sepjavši si bílý závoj nad čelem malou briliantovou hvězdkou. Byla to hvězda Celinčina štěstí, vůdčí hvězda i štěstí jejího, čistého štěstí bez sobectví a vyčitek.

Stav

Mírně opotřebená

chybí titulní strana, zkosený hřbet

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, chybí titulní strana, zkosený hřbet
Vazba:	Pevná
Počet stran:	263
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Václav Čutta
Vydání:	3. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	17. 7. 2024 14:3
Číslo položky:	911402

O autorovi

Eliška Krásnohorská

Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Eliška Pechová, v matrice Elisabeth Dorothea , byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka. Narodila se v Praze v druhém manželství řemeslníka Andrease Pecha a Dorothey Kateřiny Vodvářkové , jako sedmé dítě z osmi sourozenců. Z prvního manželství s Marií Svobodovou měl její otec tři děti – Josefa lékaře, Karla a Marii , z druhého s Dorotheou – Jindřicha hudebního skladatele, Adolfa fotografa, Julianu Pallovou , Elišku a Dorotheu učitelku a malířku. Otec mylně odvozoval svůj původ ze šlechtického rodu Pechů z Krásné Hory, podle kterého si Eliška později zvolila pseudonym. Matka, která pocházela z Blatné zajistila dětem vzdělání, zprvu v Plzni. Eliška získala patřičné vědomosti v pražské německé dívčí škole Svobodově a s pomocí strýce Vojtěcha, bratrů i přátel je systematicky rozšiřovala. Naučila se mj. hře na klavír, zpěvu a malovat. Mezi literární osobnosti okruhu Ruchovců ji uvedli Karolina Světlá a Vítězslav Hálek Zabývala se emancipačním hnutím žen, byla členkou a pak i starostkou Ženského výrobního spolku českého, který založila roku 1871 Karolina Světlá. Roku 1901 se po Josefíně Humpal-Zemanové stala redaktorkou Ženských listů a psala do časopisu také své články. Sehnala přes 4 810 podpisů pod petici říšské radě za otevření dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. V Petici nezmínila Minervu, neboť tento spolek ještě neexistoval. Liknavý postoj vídeňské vlády, nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 vypracovala provolání Vzdělanstvu českému! v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku...

Více od autora