Miloš Václav Kratochvíl
Čechy krásné, Čechy mé : o dvou podřipských rodech

1984 | Severočeské nakladatelství

Nejde o sdělení historika. Jedná se spíše o mozaiku vzpomínek, osobních i zprostředkovaných, dokumenty oficiální i intimní, dojmy i úvahy a samozřejmě i trochu té historie, jejíž stavební lešení drží tuto různorodou tříšť dohromady. Nejde o sdělení historika. Jedná se spíše o mozaiku vzpomínek, osobních i zprostředkovaných, dokumenty oficiální i intimní, dojmy i úvahy a samozřejmě i trochu té historie, jejíž stavební lešení drží …tuto různorodou tříšť dohromady.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	251 , 24 nečíslovaných obrazových příloh
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Václav Alois Šrůtek
Vydání:	Druhé, doplněné vydání (v SN první)
Vydáno v:	Ústí nad Labem
Vystaveno:	27. 3. 2024 10:36
Číslo položky:	803694

O autorovi

Miloš Václav Kratochvíl

Miloš Václav Kratochvíl byl český spisovatel-prozaik, autor historické beletrie, filmový scenárista, dramaturg a pedagog. Studoval historii a archivnictví na Karlově Univerzitě. Za války pracoval v archivu. Po ní byl dramaturgem Československého státního filmu a profesorem na FAMU. Jeho syn Jan Kratochvíl byl herec, dramaturg, režisér a divadelní organizátor. Narodil se ve Vídni, kde jeho otec Václav Kratochvíl působil jako dvorní archivář. Bydlel tu do svých 14 let, pak se stal studentem malostranského gymnázia v Praze. Po jeho absolvování vystudoval na pražské filozofické fakultě obory historie a archivnictví. V roce 1928 získal doktorát a nastoupil zaměstnání v Archivu hlavního města Prahy. Když archiv Němci roku 1944 uzavřeli, pracoval krátce u firmy Nationalfilm. V letech 1945 až 1947 pracoval na Ministerstvu informací, pak se živil ve filmovém průmyslu. Byl tři roky filmovým dramaturgem a v letech 1950 až 1972 profesorem na Akademii múzických umění. V důchodu se věnoval nejen literární činnosti, v roce 1977 jej Rudé právo zařadilo mezi první signatáře Anticharty. V roce 1970 získal titul zasloužilého umělce a čtyři roky poté byl prohlášen národním umělcem. Ve 30. letech měl blízko k sociální tematice, v jeho díle se objevovaly motivy venkova, půdy. Svou prózu ozvláštňuje vnitřními monology postav, záznamy proudu představ, dokumenty v podobě dopisů a dobových kázání. Na druhou stranu jsou jeho díla poznamenána typizací postav a socialistickým realismem. V jeho dílech jsou zobrazovány nejnižší vrstvy a vyzdvihována jejich uvědomělost.

Více od autora