Josef Kochman, Josef Píč, Zdeněk Klepš, Alfred Bolek, František Kysela
Části strojů. Díl 1, 2, 4,

1956 | Nakladatelství Československé akademie věd

Učebnice vznikla přepracováním a rozšírením části jednající o strojích bývalého Technického průvodce z let 1950-52. První svazek celkem čtyřdílného díla, určeného k studiu strojního inženýrství, přináší základní znalosti o konstrukčních zásadách pro navrhování částí strojů, mluví o technické normalisaci, číslech a norm…álních rozměrech, speciálně pak o lícování, spojování strojních součástí šrouby, čepy, kolíky a závlačkami, klíny a pery. O spojování svěrném, nalisování, o zděřích, nýtování a svařování, a uzavírá výčtem a funkcí ovládacích součástí. Učebnice vznikla přepracováním a rozšírením části jednající o strojích bývalého Technického průvodce z let 1950-52. První svazek celkem čtyřdílného díla, určeného k studiu strojního inženýrství, přiná…ší základní znalosti o konstrukčních zásadách pro navrhování částí strojů, mluví o technické normalisaci, číslech a normálních rozměrech, speciálně pak o lícování, spojování strojních součástí šrouby, čepy, kolíky a závlačkami, klíny a pery. O spojování svěrném, nalisování, o zděřích, nýtování a svařování, a uzavírá výčtem a funkcí ovládacích součástí.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	343
Jazyk:	česky
Edice:	Česká matice technická, České matice technické
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 11. 2018 11:3
Číslo položky:	43514

O autorech

Josef Kochman

Narozen roku 1903 v Kralupech nad Vltavou, zemřel 28.10.1990. Profesor na katedře mechaniky Elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze. Práce v oboru technického kreslení a tepelné mechaniky.

Více od autora

Alfred Bolek

Alfred Bolek byl strojní inženýr, profesor a děkan Fakulty strojní ČVUT. Bolek se narodil na Těšínsku v rodině rolníka. Po maturitě na Vyšší průmyslové škole strojnické v Karviné nastoupil v roce 1929 na Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Ačkoliv studium ještě neměl ukončené II. státní zkouškou, začal pracovat jako odborný asistent na základní odborné škole kovodělné v Praze. V roce 1938 se stal asistentem na Ústavu strojů zdvihacích a transmisí VŠSEI ČVUT. V den, kdy byly uzavřeny vysoké školy, 17. listopadu 1939 byl spolu s dalšími studenty odvlečen do koncentračního tábora Sachsenhausen , odkud byl propuštěn 20. dubna 1940 na přímluvu protektorátního ministra školství Jana Kaprase. Následně začal vyučovat v Ostravě a roku 1945 ve Zlíně ve škole Baťových závodů. Roku 1945 byl povolán zpět na ČVUT. Zde téhož roku dokončil studia a začal působit jako asistent. Roku 1954 byl jmenován docentem a 1959 profesorem pro obor části strojů, roku 1958 se stal vedoucím Katedry transportních zařízení a částí strojů. Ve školních letech 1966/1967 – 1968/1969 a od února 1970 do konce školního roku 1972/1973 zastával funkci děkana Fakulty strojní ČVUT. Je autorem několika publikací nejen z oboru strojního inženýrství ale i k historii školy. Oženil se s pianistkou Ernou Grünfeldovou , která pocházela z hudební rodiny Grünfeldů a byla absolventkou a pedagožkou Pražské konzervatoře.

Více od autora