Jack London, vlastním jménem John Griffith Chaney byl americký spisovatel, který se proslavil svými nejčtenějšími knihami Volání divočiny a Bílý tesák. Od mládí žil dobrodružným životem. Byl námořníkem, zlatokopem, členem pobřežní rybářské hlídky i pirátským lovcem ústřic. Procestoval celé Spojené státy americké jako tulák - hobo. V době zlaté horečky se vydal na Aljašku, kde sice nezbohatl, ale později využil zkušeností ze severu ve svých povídkách a knihách. Začal studovat na univerzitě, studium však nedokončil. Od dětství četl dobrodružnou literaturu, kterou později začal i sám psát. Zpočátku neměl úspěch - jeho styl psaní byl drsný a nezvyklý a pro vydavatele nepřijatelný. Postupně se však prosadil, nejprve svými povídkami z Aljašky a později vydával i romány. Byl socialistou, členem socialistické strany a odborů. Psal námořní povídky, povídky a romány z aljašské přírody a podobně drsných prostředí lidské civilizace. Stal se i válečným zpravodajem v Rusko-japonské válce. Další oblastí byla díla se sociální tematikou. Postupně se stal známým a uznávaným spisovatelem, ve své době zřejmě nejlépe placeným. Zbohatl, postavil si jachtu a vydal se na cestu kolem světa. Žil na svém ranči v Měsíčním údolí v Kalifornii. Přes své velké příjmy měl stálé finanční potíže, celý život také bojoval s alkoholismem . Svou závislost výstižně popsal v knize Démon alkohol, která vyšla v roce 1914, dva roky před jeho smrtí. V té době vrcholila v USA abstinenční kampaň a je pravděpodobné, že jeho román přispěl k odhlasování prohibičního zákona. Kvůli nemírnému pití především tvrdého alkoholu měl nemocná játra a ledviny. Proti bolestem užíval morfium, jež mu legálně předepsal lékař; na předávkování morfiem také zemřel. Podle některých spekulací mělo být předávkování záměrné a šlo tedy o sebevraždu. Z vyjádření jeho dcery, z názoru historika a z dopisu...

František Flos byl český učitel, dramatik, překladatel a spisovatel. Používal mnoho pseudonymů – Brabec, F. Konopka, Filip Kos, Pěnkava, Rorejs, F. Strnad a F. Vrabec. Představitel tzv. žánrového realismu. Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové. Nejprve působil jako učitel na Kolínsku, v roce 1923 se stal okresním školním inspektorem v Pardubicích. Většinu svého života prožil v Týnci nad Labem a v Praze. Byl spisovatelem a řadu děl přeložil z francouzštiny. Literatuře se začal věnovat poměrně pozdě, někdy kolem roku 1900. Od roku 1905 redigoval lidové kalendáře a v roce 1920 založil dětský časopis Úsvit. Proslavil se jako autor dobrodružné literatury pro mládež a je společně s Eduardem Štorchem považován za jejího zakladatele v české literatuře. Přestože nikdy nebyl za hranicemi své vlasti, dokázal na základě vyprávění přátel a odborné literatury vytvořit věrohodný obraz cizích zemí, který spojoval s barvitým a dramatickým dějem obsahujícím kromě napětí i morální poselství. Díky své šíři záběru i použití prvků SF je někdy považován za českého Julese Verna.

Rudolf Medek byl český spisovatel a voják. Narodil se v rodině královéhradeckého obuvníka Václava Medka a jeho manželky Marie, rozené Špatenkové. Vystudoval učitelský ústav v Hradci Králové a v letech 1909–1914 učil na školách v okrese. Měl šest sourozenců, bratr Jaroslav Medek byl autorem románů z 1. světové války. V roce 1914 byl povolán do armády a absolvoval důstojnický kurs. V první světové válce byl nasazen na ruské frontě a o Vánocích 1915 přešel k Rusům. Po pobytu v zajateckých táborech vstoupil do československých legií v Rusku. Účastnil se bitvy u Zborova, po ní doprovázel v Rusku T. G. Masaryka a v letech 1917–1918 byl redaktorem časopisu Československý voják. S legiemi se zúčastnil cesty Sibiří a v roce 1919 byl členem delegace s vojensko-politickým posláním do USA a Francie. Do 31. prosince 1919 dosáhl hodnosti podplukovníka. Po návratu do Československa se ve službách československé armády stal plukovníkem, v dubnu 1931 byl povýšen na brigádního generála. Roku 1919 mu britský král udělil Řád za vynikající službu , ve Francii získal Řád čestné legie; tato vyznamenání po Mnichovské dohodě vrátil. V letech 1920–1929 byl ředitelem Památníku odboje a v letech 1929–1939 a po jeho sloučení s dalšími institucemi do Památníku národního osvobození se stal jeho ředitelem. Od roku 1929 se angažoval i politicky, ale jen jako nestraník . Dne 27. listopadu 1934 vydala skupina českých spisovatelů prohlášení, ve kterých odsuzovali protiněmecké manifestace českých studentů v době tzv. insigniády; tyto útoky nazvali fašistickými. Rudolf Medek na to reagoval 29. listopadu otevřeným dopisem Karlu Čapkovi. V něm se zastával násilně demonstrujících českých studentů a poukázal na původce – německé studenty, kteří obsadili Karo...