Richard Glazar: Bytová výstavba v Evropě

Richard Glazar, Miloslav Kovařík, Vladimír Červenka
Bytová výstavba v Evropě : zahraniční zkušenosti

1961 | Státní nakladatelství technické literatury

Přehled o hlavních směrech a zásadách bytové výstavby v průmyslově vyspělých zemích s technickým a ekonomickým srovnáním některých ukazatelů. Jednotlivé kapitoly pojednávají o bytové politice, plánování a financování, o základních urbanistických hlediscích, požadavcích na řešení a vybavení bytu, nových konstrukcích a v…ýrobní technologii i o významu a uplatnění plastickych hmot. Přehled o hlavních směrech a zásadách bytové výstavby v průmyslově vyspělých zemích s technickým a ekonomickým srovnáním některých ukazatelů. Jednotlivé kapitoly pojednávají o bytové politice, plánová…ní a financování, o základních urbanistických hlediscích, požadavcích na řešení a vybavení bytu, nových konstrukcích a výrobní technologii i o významu a uplatnění plastickych hmot.

Stav

Dobrý

razítka a polepky z knihovny

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, razítka a polepky z knihovny
Vazba:	brožovaná s obálkou
Počet stran:	211
Jazyk:	česky
Edice:	Řada stavební literatury, V Řadě stavební literatury
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	29. 5. 2026 13:57
Číslo položky:	1770964

O autorech

Richard Glazar

Ing. Richard Glazar byl československý žid a v letech 1942–1943 vězeň vyhlazovacího tábora Treblinka, kterému se odsud jako jednomu z nemnoha podařilo utéci. Richard Glazar pocházel z československé židovské rodiny. Rodina byla bilingvní, všichni uměli perfektně česky i německy. Žili sice v Praze, ale mnoho času trávili i v Kolíně. Rodiče se v roce 1932 rozvedli, jeho matka si poté vzala obchodníka Kvido Bergmanna, s nímž měla další dvě děti. V říjnu 1939 začal Glazar studovat pražskou univerzitu, ale hned záhy, v listopadu, studia nuceně ukončil, neboť nacisté vysoké školy uzavřeli. Rodina se následně z Prahy přesunula na venkov do Třebenic, kde žila do roku 1942. Richard zde pracoval v zemědělství. V září 1942 byl deportován do Terezína, kde zůstal zhruba měsíc. V říjnu 1942 se dostal s transportem československých židů do Treblinky, vyhlazovacího tábora v okupovaném Polsku. Při selekci byl vybrán do pracovního komanda, což mu zachránilo život. Ve své knize Treblinka, slovo jak z dětské říkanky popsal tento okamžik takto: „Co, do dezinfekční koupele že jdeme a potom hned na práci? Stojím vysvlečený docela na konci řady. No, moc teplo na to koupání zrovna není. Zprava podél řady spěchá a míjí mne esesman s čepicí-lodičkou posazenou z čela. Něco ho zpomalí, když už skoro přešel a jen mě přejel pohledem. Zastaví se, prohlédne si mne přes rameno a pak se ke mně docela natočí: 'Komm du auch ... – Ty pojď taky, oblékni se, rychle, postav se tam k těm – židovské hvězdy dolů, žádné hodinky, žádný nůž – tak ... Budete tady pracovat, když se osvědčíte, můžete se stát Vorarbeiter oder Capos – předáky nebo kápy.' V tomhle okamžiku, pozastaveném prozřetelností či zákonem o počtu pravděpodobnosti – podle toho, co kdo vyznává – SS-Unterscharführer August Willy Miete, 'Anděl smrti' s rybím pohledem a slámovými vlasy, netuší, nedostane vnuknutí, že si právě vlastnoručně vybral na dvaadvacet let dopře...

Více od autora