Novinář, Jean-Francoise Duval pojednává o jedné z pozoruhodných kapitol americké literatury, napsané v časovém odstupu, kdy se vzedmula opětovná vlna zájmu o díla generace beatniků, zejména v devadesátých letech. Jean-Francoise Duval nahlíží dílo Charlese Bukowského z odlišných aspektů, než v časech prvotní vlny zájmu, šokujících prvotin a vystupování v klubech. Jeho pohled na osobonost a dílo Charlese Bukowského je oproštěný od mýtu, který posílil film Barfly (1987), i když přispěl k popularitě svérázného básníka a spisovatele, který měl možná chaos v hlavě, ale navenek rozhodně nepředstavoval to, co ukazuje jeho představitel filmové podoby. Výsledný dojem poznamenala média, zveličující divoký život básníka, který neoplýval fyzickou krásou. Bukowského legendu dále posílil článek časopisu Rolling Stone v červnu 1976, v němž J. Genet a J. P. Sartre prohlásili, že podle jejich názorů je Bukowski "největším žijícím americkým básníkem", neví se však, kde časopis k informaci dospěl (s.117). Duvalovo pojetí díla i osobnosti Charlese Bukowského a předních osobností beat generation je věrohodné, vychází z doložitelných dokumentů, odráží hluboké poznání kontroverzního autora a jeho díla, v němž se snoubí humor, zlost a odvaha, krása a ošklivost s neskutečnou něhou, které vrší v nečekaných obratech i obrazech. Navzdory hrubému slovníku, z textů vyzařuje poezie a zoufalství. - "Pranýřuje groteskní mechanismy lidských vztahů, řízené penězi, sexem a mocí, dialektikou pána a otroka, základními potřebami a naprostým nedostatkem citu" (s.116). - Monografii tvoří pojednání o generaci beatniků, rozhovor a slovník beatniků. - Fotografie.