Ludvík Svoboda, Vojta Erban
Budujeme novou armádu

1946 | Nakladatelství Naše vojsko

Stav

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	87
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	21. 3. 2025 13:16
Číslo položky:	1187787

O autorech

Ludvík Svoboda

Ludvík Svoboda, KCB byl československý účastník 1. a 2. odboje, politik a v letech 1968–1975 sedmý prezident Československa. Během druhé světové války vedl jako brigádní generál 1. československý armádní sbor na východní frontě ve spolupráci s Rudou armádou Sovětského svazu. Po osvobození Československa byl v letech 1945 až 1950 ministrem národní obrany. Po dlouhých letech v ústraní byl v roce 1968 zvolen prezidentem Československé socialistické republiky. Jeho druhé funkční období bylo de facto ze zdravotních důvodů předčasně ukončeno v roce 1975 na základě pro tento účel přijatého ústavního zákona č. 50/1975 Sb. Narodil se v Hroznatíně, okres Velké Meziříčí, dnes okres Třebíč na Českomoravské vysočině, do staré selské rodiny Jana a Františky, roz. Chalupové . Otec mu zemřel, když byl Ludvíkovi sotva jeden rok , podle matriky na následky kopnutí „koňskou nohou do břicha“. Matka se v roce 1898 podruhé vdala za Františka Nejedlého . Ludvík tak vyrůstal se starším bratrem a sestrou z prvního manželství a třemi sourozenci z druhého manželství matky. Po absolvování měšťanské školy navštěvoval Zemskou zemědělskou školu ve Velkém Meziříčí, kde získal agronomické vzdělání, které si doplnil praxí ve vinařství v Rakousku. V roce 1915 byli oba bratři Josef i Ludvík odvedeni do rakousko-uherské armády, Ludvík jako domobranec k pěšímu pluku č. 81. Starší sestra Marie byla již vdaná. Matka se třemi mladšími sourozenci zůstala po smrti svého druhého manžela na statku hospodařit sama. V roce 1915 byl starší bratr Josef poslán na srbskou frontu, mladší Ludvík na ruskou. Ještě téhož roku 7. září padl Ludvík Svoboda u Tarnopolu do zajetí. V Rusku nejdříve vstoupil do hasičského sboru města Kyjeva, kde absolvoval odborný výcvik. 5. srpna 1916 se přihlásil do československých legií. Bojoval ve slavných bitvách u Zborova, u Bachmače a zúčastnil se bojů o Sibiřskou magistr...

Více od autora

Vojta Erban

Erban Vojta, vlastním jménem Adalbert Eckstein, 19. 8. 1913 Praha – 28. 1. 1981 Praha, politik a publicista. 1935-38 vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. V létě 1939 odešel do Polska a odtud po vypuknutí 2. světové války do SSSR, kde 1942 vstoupil do čs. vojenské jednotky, posléze se stal náčelníkem její rozvědky a tajným spolupracovníkem sovětské zpravodajské služby. 1945 krátce vedoucí kabinetu ministra průmyslu; 1945-48 zástupce generálního tajemníka Čs. sociální demokracie a současně poslanec Národního shromáždění. Před únorem 1948 zastával ve vedení ČSSD dvojaké postoje, ve skutečnosti zde plnil úlohu komunistického agenta. V červnu 1948 odešel z politického života, 1948-50 a 1952-62 zastával různé hospodářské funkce ve sféře vnitřního obchodu. Začátkem 50. let vězněn, poté spolupracoval se Státní bezpečností a jako agent-provokatér nasazován proti bývalým sociálně demokratickým funkcionářům . 1962-76 šéfredaktor nakladatelství Academia, 1971-76 poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění; od 1962 člen ústředního výboru Svazu protifašistických bojovníků a redakční rady časopisu Hlas revoluce, kde hojně publikoval. Autor válečných memoárů Běženci a vítězové ; spoluautor vzpomínkové knihy Ludvíka Svobody Z Buzuluku do Prahy . V 70. letech přední normalizační publicista, zaměřený na ideologickou desinterpretaci nedávné minulosti.

Více od autora