Drago Jančar, František Benhart
Brioni : eseje

2005 | Nakladatelství Volvox Globator

Eseje Draga Jančara mají charakteristický široký tematický záběr, který se vyhraňuje zejména v otázkách osobní svobody jednotlivce a postihování jeho konfliktu s mocnými tohoto světa. Autor podivuhodně rozvíjí příběhy v prostoru a čase, vrací se do blízké i vzdálené minulosti, která je podmanivým způsobem zpřítomňována…. Nejvlastnější problematika člověka jako by nepodléhla proměnlivosti času. V uvedeném souboru esejů se nejčetněji vyskytuje tematika literární , politická , kulturní. Autorova próza má blíže k esejistice, naproti tomu v jeho esejistického pojetí se mnohdy stírá hranice mezi esejem a prózou. Jančarovy romány, povídky a eseje se setkávají s mimořádným čtenářským ohlasem, což dokumentuje jiných osm děl přeložených do češtiny. Eseje Draga Jančara mají charakteristický široký tematický záběr, který se vyhraňuje zejména v otázkách osobní svobody jednotlivce a postihování jeho konfliktu s mocnými tohoto světa. Autor podivuhodn…ě rozvíjí příběhy v prostoru a čase, vrací se do blízké i vzdálené minulosti, která je podmanivým způsobem zpřítomňována. Nejvlastnější problematika člověka jako by nepodléhla proměnlivosti času. V uvedeném souboru esejů se nejčetněji vyskytuje tematika literární , politická , kulturní. Autorova próza má blíže k esejistice, naproti tomu v jeho esejistického pojetí se mnohdy stírá hranice mezi esejem a prózou. Jančarovy romány, povídky a eseje se setkávají s mimořádným čtenářským ohlasem, což dokumentuje jiných osm děl přeložených do češtiny.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	140
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072075551
ISBN:	9788072075553
Překladatel:	David Blažek, Hana Mžourková
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	1. 11. 2025 13:26
Číslo položky:	1443014

O autorech

Drago Jančar

Drago Jančar je slovinský prozaik, dramatik, esejista a žurnalista, jedna z nejznámějších postav v dějinách slovinské literatury. Po gymnáziu vystudoval práva v Mariboru. Během studia byl redaktorem studentského časopisu Katedra. Zprvu pracoval jako novinář v novinách Večer a týdeníku 7 dní. Dostal se do konfliktu s komunistickou mocí, protože publikoval články kritické k vládnoucímu režimu. Pro „šíření nepřátelské propagandy“ byl v roce 1974 zatčen. Důvodem obvinění byla kniha Branka Rozmana V Rogu ležimo pobiti, kterou přivezl z Rakouska a půjčil několika přátelům. Byl odsouzen na rok odnětí svobody, ale byl propuštěn po 3 měsících. Hned po propuštění byl povolán na vojenskou službu do Srbska, kde zažil ponižování ze strany nadřízených. Po skončení vojenské služby se už zabýval jen psaním. Vrátil se do novin Večer, ale zde mohl vykonávat jen administrativní práci, a tak se rozhodl přestěhovat se v roce 1978 do Lublaně, kde přišel do kontaktu s několika vlivnými umělci a intelektuály, mezi nimiž byli i Edvard Kocbek, Ivan Urbančič, Alenka Puhar, Marjan Rožanc nebo Rudi Šeligo. V roce 1978 začal pracovat jako scenárista ve filmovém studiu Viba film. Pro neshody tuto práci po dvou letech opustil. Od roku 1981 pracoval jako sekretář ve vydavatelství Slovenska matica, kde je nyní editorem. V roce 1982 byl mezi spoluzakladateli časopisu Nova revija. Mezi lety 1987 a 1991 se stal předsedou Slovinského centra PEN klubu, v němž přispěl ke slovinské nezávislosti. Od roku 1995 je mimořádným členem SAZU . Jančarovy romány, eseje a povídky byly přeloženy do 18 jazyků. Jeho dramata nastudovala řada zahraničních divadel. Získal několik slovinských a mezinárodních ocenění, mimo jiné Prešernovu cenu za celoživotní dílo , Evropskou cenu za krátkou prózu města Augsburg , Herderovu cenu za literaturu a cenu Jeana Améryho za esej . Je také trojnásobným držitelem Kersnikovy ceny za rom...

Více od autora

František Benhart

František Benhart byl literární kritik, slavista, překladatel. Otec Františka Benharta pracoval jako železniční dělník v Podkarpatské Rusi a tam také prožil František Benhart své dětství. V letech 1930–1935 navštěvoval obecnou školu v místě svého narození. Poté začal v letech 1935–1939 studovat na reálném gymnáziu v podkarpatském Chustu. Tato studia dokončil v Praze, kde roku 1944 odmaturoval. Mezi lety 1945–1949 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu, ruštinu a jugoslávské literatury. Souběžně byl externím redaktorem Lidové kultury. Během let 1949–1951 působil v nakladatelství Naše vojsko. Odtud přešel do nově založeného časopisu Zlatý máj . Poté se téměř dva roky živil jako překladatel. V září roku 1959 se stal členem redakce měsíčníku Plamen, v němž působil jako vedoucí redaktor literárněkritické rubriky a redaktor poezie. V roce 1964 se stal zakládajícím členem Odboru přátel a příznivců Slavie, který měl za cíl zachránit a pozdvihnout fotbalovou Slavii, toho času živořící ve druhé fotbalové lize. Roku 1995 mu byl udělen Řád svobody Republiky Slovinsko. František Benhart se především zaměřil na překlady slovinské literatury a na literární kritiku. Byl neúnavný překladatel a propagátor slovinské kultury. Především působil jako kritik a recenzent české a slovinské literatury, z části ale i ruské a ukrajinské literatury 20. století již od studentských let. První literární glosu uveřejnil 1945 v Rudém právu, první lyrickou báseň 1947 v Lidové kultuře. Kromě časopisů, v nichž působil, publikoval také v Zemědělských novinách, Svobodném Československu, Slovanském přehledu, Tvorbě, Kulturní politice, Novém životě, Hostu do domu, Literárních novinách, Krásné literatuře, Slovenských pohľadech , Lidové demokracii, Světové literatuře, Revui svetovej literatúry , Nových knihách, Svobodném slovu, 150 000 slov, Přítomnosti, Světu a divadle, Tvaru, ...

Více od autora