Stanislav Kostka Neumann
Bohyně, světice, ženy

1925 | Nakladatelství František Borový

Větší část sbírky vznikala krátce před první světovou válkou, na rozhraní dvou etap Neumannova uměleckého i ideového vývoje. Do galerie ženských postav v knize zobrazených pojal autor nejen básnické portréty žen, které významně zasáhly do dějin, ale současně se snažil i vykreslit typy ženského bytí a údělu v různých do…bách azemích i v různých společenských podmínkách. Větší část sbírky vznikala krátce před první světovou válkou, na rozhraní dvou etap Neumannova uměleckého i ideového vývoje. Do galerie ženských postav v knize zobrazených pojal autor nejen básnické p…ortréty žen, které významně zasáhly do dějin, ale současně se snažil i vykreslit typy ženského bytí a údělu v různých dobách azemích i v různých společenských podmínkách.

Stav

dobrý

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 20. 5. 2025

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná
Počet stran:	95
Jazyk:	česky
Edice:	4. svazek ed. 4. svazek ed. Spisy / Stanislav K. Neumann
Vydání:	2., rozš. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 3. 2024 17:28
Číslo položky:	792402

O autorovi

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora