Ignát Herrmann
Blednoucí obrázky : vzpomínky nejstarší a drobné příběhy z maloměstské kroniky - Díl druhý

1929 | Nakladatelství F. Topič

Líčí české maloměšťáctvo, počínaje od třídně vyhraněné buržoasie přes nejpočetnější vrstvu malovýrobů až opět k dělné chudině, v níž bezděky začínají probleskovat rysy nové třídy. Je tu i několik povídek ze života Hradce Králové, kde Herrmann strávil své dětství. Líčí české maloměšťáctvo, počínaje od třídně vyhraněné buržoasie přes nejpočetnější vrstvu malovýrobů až opět k dělné chudině, v níž bezděky začínají probleskovat rysy nové třídy. Je tu i několik poví…dek ze života Hradce Králové, kde Herrmann strávil své dětství.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, zlacená horní ořízka
Počet stran:	300
Jazyk:	česky
Edice:	34. svazek ed. 34. svazek ed. Sebrané spisy Ignáta Herrmanna
Vydání:	1. knižní vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 1. 2026 14:55
Číslo položky:	1523566

O autorovi

Ignát Herrmann

Ignát Herrmann byl český spisovatel, humorista a redaktor proslulý svými fejetony, povídkami a romány z pražského prostředí. Používal pseudonymy Vojta Machatý, Švanda nebo Ypsilon. Narodil se v rodině mlynáře Františka Herrmanna z Chotěboře a Kateřiny dcery Jana Pospíšila z Hradce Králové. Měl pět sourozenců: Ernestinu , spisovatele Gustava , spisovatele Emila , Františka a Henriettu . Oženil se s Hermínou Chválovou a měl s ní čtyři děti: Jiřího , Ludmilu Wildovou , Dalibora a Vladimíra . Do školy začal chodit v Hradci Králové, roku 1868 odešel do Prahy. Vyučil se tam kupeckým příručím a stal se obchodním cestujícím. Pracoval také jako písař v advokátní kanceláři. Začal psát glosy a povídky. Od roku 1873 byl zaměstnán jako redaktor v nakladatelství Jana Otty. Jan Otto byl manželem jeho sestřenice Milady Pospíšilové. Ignát se stal novinářem, u Otty v letech 1876–1878 redigoval časopis Paleček. V roce 1882 založil humoristický časopis Švanda dudák a od roku 1885 byl redaktorem Národních listů. Ve Švandu dudákovi vydal většinu svých prací. Mnohé z jeho povídek vyšly cizojazyčně, v překladech do němčiny, nizozemštiny, polštiny, chorvatštiny, slovinštiny nebo ruštiny. Nejedno jeho dílo bylo použito jako námět pro filmové zpracování, především pro barvitý popis prostředí a charakterů, kde byl skutečným mistrem. Svými současníky byl čten a ceněn, byl jmenován členem Akademie věd a umění. Pokoušel se o drama , ale nepříliš úspěšně. Kritiky je ceněn jeho román U snědeného krámu, pojednávající o tragickém osudu pražského kupce Martina Žemly . Mnohem větší čtenářský ohlas mělo dílo Otec Kondelík a ženich Vejvara. Na základě čtenářského úspěchu napsal Herrmann i jeho pokračování, Tchán Kondelík a zeť Vejvara. Příběhy o malířském mistrovi Kond...

Více od autora