Tomáš Garrigue Masaryk, označovaný T. G. M., TGM nebo prezident Osvoboditel , byl československý státník, filozof, sociolog a pedagog, první prezident Československé republiky. K jeho osmdesátým narozeninám byl roku 1930 přijat zákon o zásluhách T. G. Masaryka, obsahující větu „Tomáš Garrigue Masaryk zasloužil se o stát“, a po odchodu z funkce roku 1935 ho parlament znovu ocenil a odměnil za jeho osvoboditelské a budovatelské dílo. Tomáš Masaryk pocházel z chudé rodiny. Otec, původem Slovák, byl kočí, matka pracovala jako kuchařka. Po studiích ve Strážnici, v Brně a ve Vídni roku 1876 promoval filosofickou prací o Platónovi. Za studijního pobytu v Lipsku se roku 1877 seznámil se svou budoucí ženou, Američankou Charlottou Garrigueovou, a roku 1878 se s ní v New Yorku oženil. Následujícího roku se ve Vídni habilitoval sociologickou prací o sebevraždě. Po vzniku české univerzity v Praze byl 1882 jmenován profesorem filosofie. Založil a redigoval měsíčník Athenaeum, v počátcích vedl sestavování Ottova slovníku naučného a zapojil se do veřejného života kritikou tzv. Rukopisů. Své studenty vedl ke kritičnosti a vědeckosti v duchu Augusta Comta a jeho program „realismu“ se soustředil kolem týdeníku Čas. Roku 1890 vstoupil s přáteli do mladočeské strany a v dalším roce byl zvolen poslancem Říšské rady. Hájil jak větší autonomii českých zemí, tak také zájmy jihoslovanských národů, ale pro spory s radikálním vedením strany se roku 1893 mandátu vzdal. Ve snaze kultivovat české politické myšlení se Masaryk začal zabývat dějinami. Navázal na koncept Františka Palackého a přemýšlel o historickém poslání českého národa. Česká reformace a národní obrození jako projevy humanity mají podle něho širší, všelidský význam. Zároveň se ovšem Masaryk zabýval i sociálními otázkami, podporoval osmihodinovou pracovní dobu a všeobecné volební právo. Roku 1899 vystoupil s požadavkem na revizi procesu s Hilsnerem a proti...

Stanislava Kučerová je česká vysokoškolská pedagožka a bývalá děkanka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Zabývá se zejména filozofií výchovy a teorii výchovy. Stanislava Kučerová se narodila do rodiny středoškolského profesora v Hlohovci na Slovensku. Z Hlohovce se však rodina přestěhovala do Machova a posléze do Náchoda. Poté se rodina přestěhovala do Hradce Králové, kde Stanislava Kučerová studovala Městské dívčí reálné gymnázium a Státní Rašínovo gymnáziu. Maturovala v roce 1947 s vyznamenáním. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde získala v roce 1952 doktorát z filosofie a sociologie a následně na Vysoké škole pedagogické v Praze, kterou zakončila v roce 1958. V roce 1950 se přihlásila jako učitelka do pohraničí a působila zde sedm let . Po roce 1960 působila na Univerzitě Palackého v Olomouci a poté od roku 1969 na Pedagogické fakultě UJEP. V roce 1967 pomáhala založit časopis Pedagogická orientace, jehož vydávání však bylo po potlačení pražského jara ukončeno po pěti vydaných číslech. V období normalizace jí bylo znemožněno další akademické působení. Pokoušela se hledat práci v Brně a následně celé Moravě, ale nakonec ji našla až v Bratislavě, kam dojížděla z Brna. V roce 1975 začala pracovat v podniku Psychodiagnostické a didaktické testy, od v roce 1980 přešla do Výzkumného ústavu kultury. Do důchodu odešla v roce 1982. Na akademickou půdu se vrátila po listopadovém převratu a stalo se první polistopadovou děkankou Pedagogické fakulty MU. V roce 1993 byla jmenována profesorkou pedagogiky. Do důchodu odešla znovu již natrvalo v roce 1994.