Ivan Olbracht
Bejvávalo : sedm veselých povídek z Rakouska i republiky

1962 | Nakladatelství Naše vojsko

Výsměch omezenosti a tuposti života v rakousko-uherském mocnářství je obsahem prvních tří povídek souboru. Další čtyři povídky z počátků předmnichovské republiky pranýřují zlořády nového společenského systému a pádnou satirou bojují proti prázdnému vlastenčení, pokrytectví a falešné humanitě tehdejší společnosti. Výsměch omezenosti a tuposti života v rakousko-uherském mocnářství je obsahem prvních tří povídek souboru. Další čtyři povídky z počátků předmnichovské republiky pranýřují zlořády nového společenského… systému a pádnou satirou bojují proti prázdnému vlastenčení, pokrytectví a falešné humanitě tehdejší společnosti.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	153
Jazyk:	česky
Vydání:	Vydání šesté, v NV první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	6. 2. 2024 12:36
Číslo položky:	750241

O autorovi

Ivan Olbracht

Ivan Olbracht, vlastním jménem Kamil Albrecht Zeman , byl český spisovatel-prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy, národní umělec . Jeho otcem byl advokát a spisovatel Antal Stašek , jenž se vyznačoval velkým sociálním cítěním, které přenášel i do svých knih. Matka pocházela z bohaté židovské rodiny , ale krátce před svatbou se zřekla židovského náboženství a přestoupila ke katolické víře. Mladý Kamil Zeman navštěvoval obecní školu v Semilech, pak studoval na gymnáziu ve Dvoře Králové, maturoval v r. 1900. Již jako gymnazista podepisoval své drobné literární pokusy pseudonymem Ivan Olbracht. Dle jeho vlastního svědectví vznikl tento pseudonym spojením Kamilova biřmovacího jména „Ivan" s jeho druhým křestním jménem „Albrecht", které obměnil na „Olbracht". Po roce 1945 se tento pseudonym stal jeho jménem občanským. Po maturitě studoval v Berlíně a v Praze nejprve práva, ve třetím ročníku přestoupil na filozofickou fakultu pražské univerzity, kde si zvolil obor historie a zeměpis. V roce 1903 byl povolán k jednoroční vojenské službě, kterou vykonával u 94. pěšího pluku v Liberci a v Terezíně. Dosáhl hodnosti kadeta-aspiranta, ale již v r. 1906 byl degradován na vojína kvůli aktivní účasti na sociálnědemokratických politických akcích. I když po skončení vojenské služby opět pokračoval ve studiu, státní zkoušky v úplnosti neabsolvoval a v roce 1909 univerzitních studií zanechal. Věnoval se pak novinářskému povolání, které ho lákalo již od středoškolských dob. Zprvu působil ve Vídni jako redaktor sociálně demokratických Dělnických listů. Zde se seznámil s novinářkou a spisovatelkou Helenou Malířovou, která se později stala jeho dlouholetou družkou. Stal se členem sociálně demokratické strany a od roku 1916 pracoval v redakc...

Více od autora