Bedřich Dlouhý
Bedřich Dlouhý : neaktuální umění

Bedřich Dlouhý

Bedřich Dlouhý je český malíř, emeritní profesor Akademie výtvarných umění v Praze. Rodina Bedřicha Dlouhého se z Plzně přestěhovala nejprve do Mostu a po záboru Sudet roku 1938 do Prahy. Na počátku okupace byl Bedřichův otec, bývalý redaktor, zatčen a v roce 1941 popraven. Bedřich Dlouhý roku 1947 nastoupil jako praktikant do keramické firmy Upak-Krutý a poté se vyučil v oboru keramik porcelánu na Státní odborné škole keramické . Zde se seznámil s Karlem Neprašem. V letech 1952–1957 studoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Miloslava Holého. Roku 1957 byl z politických důvodů ze studia vyloučen a odeslán do severních Čech, kde pracoval jako dělník. Po roce se na přímluvu prof. Holého mohl vrátit a studia dokončil v mistrovské škole prof. Karla Součka roku 1959. Bedřich Dlouhý byl spolu s Karlem Neprašem, Janem Koblasou a Rudolfem Komorousem zakládajícím členem pánského "Clubu" a pozdější skupiny Šmidrové . Nebezpečné době nejtvrdšího stalinismu 50. let čelili Bedřich Dlouhý a jeho přátelé z klubu Šmidrů nejrůznějšími mimovýtvarnými a patafyzickými aktivitami, jako byla Malmuzherciáda, společné psaní absurdních textů na téma Moroa, dechovka, hokejový klub Paleta vlasti, divadelní představení Paličovy dcery nebo večírek na počest naivního básníka Plumlovského v Redutě. Jejich školní aktivitou při hodinách marxismu byly kolektivně doplňované humorné kresby. Roku 1959 ukončil studium v oboru portrétní a figurativní malby, absolvoval vojenskou službu a po návratu získal první ateliér v Praze na Žižkově. Zde roku 1962 uspořádal soukromou výstavu svých prací. V roce 1965 obdržel jednu ze šesti hlavních cen na Mezinárodním Bienále mladých umělců v Paříži, spojenou s půlročním stipendijním pobytem ve Francii. Výstava pěti českých umělců byla označována za objev Bienále. V letech 1968-70 onemocněl a načas přestal malovat. Roku 1972 se oženil s ekonomkou a výtvarnicí Vlastou Bláhovou (*...