Knihy
Jazyk a lingvistika
O literatuře
Jaroslav Seifert
Básníku Karlu Tomanovi (Eduard Bass, Otokar Fis...

Jaroslav Seifert: Básníku Karlu Tomanovi (Eduard Bass, Otokar Fischer, František Halas, Stanislav Hanuš, Josef Hora, Jindřich Hořejší, Hanuš Jelínek, Svatopluk Kadlec, Josef Kopta, Marie Majerová, Rudolf Medek, František Nechvátal, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert) ke dni 25. února 1937

Jaroslav Seifert, Eduard Bass, František Halas, Otokar Fischer
Básníku Karlu Tomanovi (Eduard Bass, Otokar Fischer, František Halas, Stanislav Hanuš, Josef Hora, Jindřich Hořejší, Hanuš Jelínek, Svatopluk Kadlec, Josef Kopta, Marie Majerová, Rudolf Medek, František Nechvátal, Vítězslav Nezval, Jaroslav Seifert) ke dni 25. února 1937 : [verše

1937 | Nakladatelství Kmen

Stav

Dobrý

knižní blok volně

Skladem pro e-shop Odešleme do 24 h (18. 5. 2026)

O knize

Stav:	Dobrý, knižní blok volně
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	23 - [I]
Jazyk:	česky
Edice:	16. svazek ed. 16. svazek ed. Neprodejné soukromé tisky Kmene
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	22. 12. 2025 13:51
Číslo položky:	1511270

O autorech

Jaroslav Seifert

Jaroslav Seifert byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu , kterou získal za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“. Navzdory komplikovaným vztahům s komunistickou mocí obdržel titul národního umělce. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Narodil se do chudých poměrů v dnešní Bořivojově ulici čp. 816/104 na Žižkově, dnes Praha 3, a byl pokřtěn 5. října jako Jaroslav Václav. Na rodném domě je umístěna pamětní deska. Jeho otec, původně úředník, pak nepříliš úspěšný obchodník s obrazy a rámy a později dělník, byl „uvědomělým socialistou“, zatímco matka byla zbožná katolička. Seifert se o tom později vyjádřil: „Tyto protiklady mi také trochu zůstaly – v životě i v poezii.“ Během jeho dětství se rodina několikrát stěhovala po různých, vesměs nuzných, podnájmech v rámci Žižkova. Svá středoškolská studia si Seifert odbýval nejprve na c. k. vyšším gymnáziu na Žižkově v Kubelíkově ulici . Přestože patřil k bystrým žákům, svá studia nedokončil pro mnoho neomluvených hodin, které trávil vesměs touláním se po Praze, účastí na dělnických demonstracích a horlivou četbou. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v různých časopisech a novinách, např. pod patronací Josefa Hory v Právu lidu. Jeho první básnická sbírka, Město v slzách, byla vydána v roce 1921. V témže roce dvacetiletý Seifert vstoupil do právě založené Komunistické strany Československa a stal se pravidelným přispěvatelem jejího nově založeného listu Rudé právo, jímž byl až do roku 19...

Více od autora

František Halas

Byl básníkem, prozaikem, překladatelem, a politicky a kulturně činným člověkem. Narodil se 3. října 1901 v Brně v rodině textilního dělníka. Rodina jeho otce pocházela z Kunštátu na Českomoravské vrchovině. Když mu bylo osm let, zemřela mu matka, rodina se přestěhovala do Svitávky u Blanska a otec se znovu oženil. V roce 1914 se rodina opět přestěhovala do Brna. Učil se knihkupcem a v době otcova zajetí na ruské frontě v době první světové války pracoval jako příručí a v letech 1922-24 jako úředník v pojišťovně. Již v mládí ho otec přivedl mezi komunistickou mládež a v roce 1921 se stal členem KSČ. Psal do novin první články a verše. Začal psát do Rovnosti, řídil tam rubriku mládeže. V té době se seznámil s Bedřichem Václavkem, pomáhal zakládat Devětsil v Brně a vydával revue Pásmo. V roce 1925 odjel na půl roku do Paříže, po návratu se přestěhoval do Prahy a našel zaměstnání jako redaktor nakladatelství Orbis. V roce 1931 podnikl novou cestu, tentokrát do Itálie a jižní Francie, v roce 1936 se zúčastnil zájezdu do Španělska. Po návratu napsal řadu básní inspirovaných cestou. Ty vyšly posmrtně v brožuře Španělský podzim Františka Halase: fakta a dokumenty . Roku 1936 se také oženil a z manželství se narodili dva synové. Za války se účastnil odboje a pracoval v Národním revolučním výboru spisovatelů. Po válce byl přednostou odboru ministerstva informací, poslancem Národního shromáždění a předsedou Syndikátu českých spisovatelů. Zemřel 27. října 1949 v Praze na selhání srdce, pohřben je v Kunštátu. Jeho dílo není příliš obsáhlé , ale je považováno za vrchol české poezie meziválečných let a bylo vzorem pro mnoho mladých básníků. Verše nejsou libozvučné, často jsou násilně přerušené, autor vytvářel vlastní slova, neologismy nebo neobvyklou větnou skladbu. Zdůrazňoval smrt a používal archaismy. Jeho dílo je ovlivněno existencionalismem....

Více od autora