Ján Kollár
Básně

1952 | Nakladatelství Československý spisovatel

Ze svazku s prostým titulem Básně promlouvá k nám „básník naší národní mladosti, našeho obrození, našeho hlášení se opět k životu po sta letech spánku, a jak se zdálo i smrti“. Výbor zahajuje nejslavnější Kollárova báseň a jedno z nejvýznamnějších děl české poesie, Slávy dcera. Již v době jejího vzniku a pak i dále ml…uvil Kollár touto rozsáhlou skladbou k lidu jako hlasatel družby slovanských národů. Nebyl to „panslávský sen“, ale ideál vzájemného přátelství a pomoci všeeh slovanských národů, který Kollár ve svém díle propagoval a pro který byl také buržoasní, západně orientovanou kritikou a literární historií nejčastěji napadán. Kollárovi však dala za pravdu sama skutečnost. To, co jeho současníkům a ještě i pozdějším generacím se zdálo snem, touhou nebo nereálnou fantasií, je dnes skutečností, která ještě překonala básníkovy tužby. Tím vším je nám Slávy dcera zvláště drahá, to také opravňuje její nové, úplné vydání. Dále byl do svazku zařazen početný výbor z drobnějších, méně známých Kollárových básní, z nichž některé pro svůj bojovný odpor proti tmářství, zotročování a odnárodňování kolovaly za tuhé metternichovské reakce po řadu let pouze v opisech. – Poznámky Kollárovy a pořadatelovy.

K vyd. připravil a poznámkami doprovodil F. R. Tichý; úvod Zdeňka Nejedlého. Rejstřík znělek. Přehl. znělek z vyd. r. 1845 a 1852 nepojatých do souboru. Ze svazku s prostým titulem Básně promlouvá k nám „básník naší národní mladosti, našeho obrození, našeho hlášení se opět k životu po sta letech spánku, a jak se zdálo i smrti“. Výbor zahajuje nejslav…nější Kollárova báseň a jedno z nejvýznamnějších děl české poesie, Slávy dcera. Již v době jejího vzniku a pak i dále mluvil Kollár touto rozsáhlou skladbou k lidu jako hlasatel družby slovanských národů. Nebyl to „panslávský sen“, ale ideál vzájemného přátelství a pomoci všeeh slovanských národů, který Kollár ve svém díle propagoval a pro který byl také buržoasní, západně orientovanou kritikou a literární historií nejčastěji napadán. Kollárovi však dala za pravdu sama skutečnost. To, co jeho současníkům a ještě i pozdějším generacím se zdálo snem, touhou nebo nereálnou fantasií, je dnes skutečností, která ještě překonala básníkovy tužby. Tím vším je nám Slávy dcera zvláště drahá, to také opravňuje její nové, úplné vydání. Dále byl do svazku zařazen početný výbor z drobnějších, méně známých Kollárových básní, z nichž některé pro svůj bojovný odpor proti tmářství, zotročování a odnárodňování kolovaly za tuhé metternichovské reakce po řadu let pouze v opisech. – Poznámky Kollárovy a pořadatelovy.

K vyd. připravil a poznámkami doprovodil F. R. Tichý; úvod Zdeňka Nejedlého. Rejstřík znělek. Přehl. znělek z vyd. r. 1845 a 1852 nepojatých do souboru.

Stav

Dobrý

bez obálky

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	volná brož
Počet stran:	511, [3]
Jazyk:	česky
Edice:	1. svazek ed. 1. svazek ed. Knihovna klasiků., Vybrané spisy Jana Kollára
Vydání:	1. vyd. v Československém spisovateli
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	3. 3. 2022 8:22
Číslo položky:	289809

O autorovi

Ján Kollár

Ján Kollár, někdy také Jan Kollár , byl básník, jazykovědec, historik a evangelický duchovní slovenského původu, píšící česky, významná osobnost českého národního obrození a slovenského národního obrození, propagátor ideje slovanské vzájemnosti panslavismu. Psal i pod pseudonymem Čechobratr Protištúrsky. Ján Kollár pocházel z venkovského zemědělsko-řemeslnického rodu. Jeho otec Matěj byl zemědělec a řezník, v obci často volený rychtářem nebo notářem. Místní školu vychodil v |Mošovcích, projevoval literární a výtvarné zájmy, zejména k řezbářství. Nižší gymnázium vystudoval v letech 1806–1809 v Kremnici, ale před vstupem do vyššího ročníku ho otec roku 1809 povolal domů, aby pracoval v rodinném hospodářství, a dal ho do učení na řezníka. To však mladého Jána Kollára nebavilo, a tak odešel z domova k bratranci, učiteli Jánu Kollárovi do Slovenského Pravna. Krátce pak učil v rodné obci V letech 1810–1812 studoval na gymnáziu v Banské Bystrici, kde měl na jeho literární vkus a vývoj vliv tamní rektor Paulus Magda. Roku 1812 odešel na evangelické filozoficko-teologické lyceum do Prešpurku, kde studoval až do roku 1815. Učil se tam řečtinu, četl latinské a německé klasiky a moderní evropskou literaturu. Odkázán na vlastní obživu, vedl o prázdninách roku 1813 tamní sirotčinec. V letech 1815–1817 působil jako vychovatel, přátelil se s S. Rožnayema četl české a slovenské knihy. Od roku 1817 studoval protestantskou teologii na univerzitě v Jeně . Cestou se seznámil s Josefem Jungmannem. V Jeně poznal Frederiku Wilhelmiou Schmidtovou, dcerou německého pastora, vse svých básních opěvovanou Mínu, do které se zamiloval. V skrytu duše zřejmě doufal, že se Wilhemina stane jeho manželkou, ale její rodiče tomuto vztahu nepřáli. Po studiích roku 1819 Kollár přijal úřad evangelického duchovního v Pešti, kde s přestávkami působil třicet let. V roce 1834 se stal prvním předsedou Spolku milovníků slovenské řeči a literatur...

Více od autora