Antonín Sova
Básně

2014 | Nakladatelství Host

Do tohoto výboru jsou zařazeny básně, které Antonín Sova napsal na přelomu 19. a 20. století: "Z mého kraje" obsahuje především přírodní lyriku, v níž se objevují portréty vesnických obyvatel a osobité zobrazení krajiny. Sova se obrací i k minulým výjevům, všímá si například husitské tradice, základem sbírky ale zůstá…vají vzpomínkové záběry jeho domova a rodiště, které jsou vymezeny oblastí na hranici Táborska a Vysočiny. "Zlomená duše" je básnickým souborem, v němž se Sova pokusil zhodnotit svůj individuální krizový stav, na němž se podílela především tehdejší společenská situace. V sedmi monolozích se představuje subjektivní polohou, která mu umožňuje zpracovat nejen autobiografické momenty, ale i zamyslet se nad osudem národa. V podobném duchu pokračují i Sovovy "Vybouřené smutky" , kde se navíc projevil jako senzitivní básník, jenž dokázal evokovat "bouřlivé" nálady svého neklidného nitra. "Ještě jednou se vrátíme" tématizuje v první části Sovovy návraty k přírodě, ve druhé však převládají tóny intimních a milostných reflexí, poznamenané již definitivním loučením s mladickými lety. "Lyrika lásky a života" je pak převážně reakcí na rozpad jeho nepříliš dlouhého manželského svazku, která ústí do hořkých pocitů zklamaní, do častějšího vyhledávaní samoty, do skepse a beznaděje. Do tohoto výboru jsou zařazeny básně, které Antonín Sova napsal na přelomu 19. a 20. století: "Z mého kraje" obsahuje především přírodní lyriku, v níž se objevují portréty vesnických obyvatel a osobi…té zobrazení krajiny. Sova se obrací i k minulým výjevům, všímá si například husitské tradice, základem sbírky ale zůstávají vzpomínkové záběry jeho domova a rodiště, které jsou vymezeny oblastí na hranici Táborska a Vysočiny. "Zlomená duše" je básnickým souborem, v němž se Sova pokusil zhodnotit svůj individuální krizový stav, na němž se podílela především tehdejší společenská situace. V sedmi monolozích se představuje subjektivní polohou, která mu umožňuje zpracovat nejen autobiografické momenty, ale i zamyslet se nad osudem národa. V podobném duchu pokračují i Sovovy "Vybouřené smutky" , kde se navíc projevil jako senzitivní básník, jenž dokázal evokovat "bouřlivé" nálady svého neklidného nitra. "Ještě jednou se vrátíme" tématizuje v první části Sovovy návraty k přírodě, ve druhé však převládají tóny intimních a milostných reflexí, poznamenané již definitivním loučením s mladickými lety. "Lyrika lásky a života" je pak převážně reakcí na rozpad jeho nepříliš dlouhého manželského svazku, která ústí do hořkých pocitů zklamaní, do častějšího vyhledávaní samoty, do skepse a beznaděje.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	609
Jazyk:	česky
ISBN10:	8074911578
ISBN:	9788074911576
Edice:	Česká knižnice
Vydání:	V České knižnici vyd. 1.
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	24. 3. 2025 10:2
Číslo položky:	1189560

O autorovi

Antonín Sova

Antonín Sova byl český básník a 1. ředitel Městské knihovny v Praze. Jeho otec Jan Sova byl venkovským učitelem a regenschorim. Od roku 1855 učil v jihočeském Pacově, který dnes leží v kraji Vysočina. Zde se také 26. února 1864 na místním zámku narodil Antonín Sova. Roku 1866 se rodina přestěhovala do blízkého Lukavce. Otec byl prvním básníkovým učitelem i v oblasti umění, zejména hudby. Citově však byl Sova vázán více k matce Josefě, rozené Skalické. Její smrt roku 1878 a otcův nový sňatek patřily k intenzivním zážitkům, jež se později objevily v několika spisovatelových dílech. Záznam o sňatku je zaznamenán v matriční knize v SOA Třeboň na této adrese https://digi.ceskearchivy.cz/6232/25/1846/1141/53/0 Velký význam pro Sovovo básnické zrání mělo lukavecké přátelství se sestrami básníka Jaroslava Vrchlického, které mu přiblížily poezii lumírovců. Gymnázium Sova studoval nejprve v Pelhřimově, Táboře a od roku 1880 v Písku, kde v polovině 80. let maturoval. První básnické příspěvky otiskl ještě za středoškolských studií pod pseudonymem Ilja Georgov a Valburga Turková. Po maturitě odešel do Prahy studovat práva, ale zanedlouho musel pro nedostatek finančních prostředků studií zanechat a vrátit se domů. S pomocí básníka Adolfa Heyduka, s nímž se seznámil v Písku, a Jaroslava Vrchlického se roku 1886 uchytil v Ottově slovníku naučném a o rok později nastoupil místo písaře-protokolisty ve zdravotním referátu pražského magistrátu. Aktivně se účastnil práce ve spolku beletristů Máj a v literárním odboru Umělecké besedy. Roku 1892 navštívil Itálii. Roku 1895 podepsal kolektivní vystoupení spisovatelů a publicistů manifest České moderny. V letech 1898–1920 byl ředitelem pražské městské knihovny. V této funkci byl vyslán roku 1901 na exkurzi do knihoven v Německu a Belgii. Těžká, bolestná choroba , která se u Sovy projevila již před světovou válkou, mu nakonec znemožnila volný po...

Více od autora