Jaroslav Durych, Josef Maliva
Arnošt Hrabal : soupis původní grafiky a tvorby ilustrační

1966 | Nakladatelství Lidová demokracie

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	sešit
Počet stran:	42
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Arnošt Hrabal
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	11. 9. 2024 8:44
Číslo položky:	968012

O autorech

Jaroslav Durych

Jaroslav Durych byl český vojenský lékař a katolický prozaik, básník, dramatik a publicista, který měl výrazný vliv na rozvoj českého katolicismu v první polovině 20. století. Jaroslav Durych velmi brzy osiřel. Na přání babičky nejprve studoval gymnázium v Hradci Králové jako chovanec arcibiskupského konviktu v Příbrami, z konviktu byl později vyloučen za čtení zakázané literatury, konkrétně Renanových Apoštolů. Nicméně na církev nezanevřel, rozhodl se sloužit jí na poli kultury a vzdělání. Vystudoval lékařskou fakultu v Praze, kterou dokončil v roce 1913, a protože studoval na vojenské stipendium, působil za první světové války jako vojenský lékař v Haliči. Po válce si v Přerově zřídil soukromou praxi, brzy se vrátil do vojenské služby, v československé armádě dosáhl hodnosti plukovníka. V letech 1923–1930 působil jako přednosta oddělení ve vojenské nemocnici v Hradisku u Olomouce. Zde také od roku 1925 vykonával funkci prvního kronikáře vojenské nemocnice. Řádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 26. listopadu 1935, na členství rezignoval 7. října 1938. Zejména v počátcích své tvorby byl Jaroslav Durych silně ovlivněn staroříšským vydavatelem Josefem Florianem a jeho programem katolického vzdělávání. Zejména ve 20. letech Florianovo nakladatelství silně propagoval a hojně v něm publikoval a patrně i řada jím organizovaných akcí byla Florianem inspirována. Později se Durych stále více osamostatňoval, nicméně ve svých hlavních cílech, tj. snaze o zvýšení náboženské a kulturní úrovně českého katolicismu, zůstávali oba sjednoceni. Za nacistické okupace a v době komunistického režimu v Československu žil Durych v izolaci a jeho díla nesměla být vydávána. Vyšlo mu pouze několik novinových článků, které napsal pod pseudonymy. Pohřben je na hřbitově v pražském Bubenči. Jaroslav Durych bývá někdy označován za „disidenta 1. republiky“, protože oponoval antikatolicismu, který p...

Více od autora

Josef Maliva

Josef Maliva je český historik umění, umělecký kritik, kurátor a pedagog. Josef Maliva vystudoval na Univerzitě Palackého v Olomouci dějiny umění a estetiku. V prvních letech se orientoval na muzejní a galerijní oblast na Valašsku a jižní Moravě. Spolupůsobil u počátků gottwaldovské krajské galerie, vedl Muzeum ve Valašském Meziříčí a v roce 1960 se stal ředitelem Domu umění v Hodoníně. V roce 1967 nastoupil místo odborného asistenta na katedře výtvarné výchovy pedagogické fakulty, v letech 1988–89 dokončil na UJEP v Brně aspiranturu, která byla v roce 1973 z politických důvodů pozastavena a jako docent odešel v roce 1996 do důchodu. Má však za sebou i výkon funkce proděkana a zejména řadu učebnic či výukových textů. V letech 1999–2000 působil jako externí vědecký pracovník na katedře dějin umění na fakultě filozofické a dříve přispíval k formování nového Kabinetu teorií a dějin umění na brněnském VUT. Průběžně se věnuje badatelské, kurátorské a publikační činnosti . Jeho hlavní kunsthistorické okruhy jsou renesanční sochařství na Moravě, tvorba několika zdejších umělců německého etnika a zejména pak moravské malířství 20.století, v řadě případů posílené osobními vztahy k regionům i k aktivním umělcům při bezprostředních kontaktu s jejich tvůrčím vývojem. Jedná se o jména jako Adolf Hölzel, Bohumír Jaroněk, Cyril Mandel, Jindřich Lenhart, Václav Hablik, Erich Hürden, Augustin Mervart anebo o malíře narozené už ve 20. století jako Kurt Hallegger, Rudolf Michalik, Kurt Gröger nebo Václav Chad a další už s osobními vazbami jako Vladislav Vaculka, Vladimír Vašíček, Bohumír Matal, Cyril Urban či Ladislav Jalůvka. To však nejsou jména jediná, ale pro Josefa Malivu nejčastější....

Více od autora