Sofoklés
Antigona

1965 | Nakladatelství Orbis

Antigona pohřbí svého bratra i přes zákaz krále Kreona, který se obětavě, ale poněkud umanutě snaží obnovit blahobyt morem zdevastovaných Théb. Je chycena a poslána na smrt. S tím nesouhlasí její snoubenec, syn krále Kreona, Haimon, a tak spáchá sebevraždu. Když se to dozví jeho matka, tak také spáchá sebevraždu. Králi… Kreonovi nezbude vůbec nic. Takto je potrestán za svoji pýchu, která i jeho dobré skutky proměnila v zaslepené.

Sbor je vypravěčem. Posouvá děj dopředu a je i rádcem krále, ale je nejednotný. Část sboru souhlasí s tím, aby poslal Antigonu na smrt, druhá část včetně věštce by nechala Antigonu jít. Druhá část sboru by dovolila i pohřbít druhého bratra. S tím král nesouhlasí a řídí se podle sebe a první části sboru.

Antigona je dcera bývalého krále. Snaží se o to, aby oba bratři měli stejná práva. Ráda by měla i podporu sestry, ale k ničemu ji nenutí. Její společný rys s králem je, že si myslí, že dělá správnou věc a že je podobně neústupná. Antigona pohřbí svého bratra i přes zákaz krále Kreona, který se obětavě, ale poněkud umanutě snaží obnovit blahobyt morem zdevastovaných Théb. Je chycena a poslána na smrt. S tím nesouhlasí její snou…benec, syn krále Kreona, Haimon, a tak spáchá sebevraždu. Když se to dozví jeho matka, tak také spáchá sebevraždu. Králi Kreonovi nezbude vůbec nic. Takto je potrestán za svoji pýchu, která i jeho dobré skutky proměnila v zaslepené.

Sbor je vypravěčem. Posouvá děj dopředu a je i rádcem krále, ale je nejednotný. Část sboru souhlasí s tím, aby poslal Antigonu na smrt, druhá část včetně věštce by nechala Antigonu jít. Druhá část sboru by dovolila i pohřbít druhého bratra. S tím král nesouhlasí a řídí se podle sebe a první části sboru.

Antigona je dcera bývalého krále. Snaží se o to, aby oba bratři měli stejná práva. Ráda by měla i podporu sestry, ale k ničemu ji nenutí. Její společný rys s králem je, že si myslí, že dělá správnou věc a že je podobně neústupná.

Stav

Velmi dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	64
Jazyk:	česky
Překladatel:	Václav Renč
Edice:	78. svazek ed. 78. svazek ed. Divadlo
Vydání:	I. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 3. 2025 15:44
Číslo položky:	1177551

O autorovi

Sofoklés

Sofoklés, řecky Σοφοκλης, byl starořecký athénský dramatik, kněz a politik. Patří k nejvýznamnějším antickým dramatikům, proslul svými tragédiemi, především Antigonou, Élektrou a Králem Oidipem. Jeho otec Sofillos byl zámožný člověk, měl dílnu na výrobu zbraní a brnění. Sofoklés dostal v mládí velmi dobré gymnastické a múzické vychování. Díky kráse postavy, své atletické zdatnosti a hudebním dovednostem byl vybrán v roce 480, když mu bylo 16 let, aby vedl paján oslavující rozhodující vítězství Řeků nad Peršany v bitvě u Salamíny. Sofoklés byl politicky aktivní roku 443/442 př. n. l., kdy byl pokladníkem athénského námořního spolku. V roce 441/440 př. n. l. spolu s Periklem vedl řecké vojsko jako stratég ve válce proti Samu. Úřad jednoho z deseti stratégů zastával poté ještě dvakrát. Vysoké posty zastával až do vysokého věku, v roce 413 př. n. l., ve svých 83 letech, byl zvolen próbulem, tedy jedním z deseti komisařů, kterým byly uděleny zvláštní pravomoci a úkol postavit obec na nohy po drtivé porážce Athéňanů se Syrakusany na Sicílii. Konečné porážky od Sparťanů v roce 404 př. n. l. se již nedožil, což bylo pro něj štěstí, neboť celé jeho dílo svědčí o silném spojení s Athénami a horoucí vlastenecké lásce k nim. Jako kněz výraznou měrou přispěl k zavedení Asklépiova kultu do Athén. Za své zásluhy byl Sofoklés po smrti sám uctíván jako hérós Dexión. V roce 468 př. n. l. vyhrál svou první cenu za drama na dionýsovském festivalu, když porazil staršího a již zavedeného autora Aischyla. Od té doby se stal miláčkem athénského kulturního světa, neboť na následujících třiceti festivalech zaznamenal 24 vítězství, což nemělo srovnání - jeho největší konkurent Aischylos zvítězil za celý život třináctkrát, mladší Euripidés dokonce jen čtyřikrát. Ve svých prvních hrách vystupoval ještě jako herec, avšak podle starořecké tradice přestal ...

Více od autora