Antikvariát Avion

Cornelius Nepos: Životopisy slavných vojevůdců cizích národů, Aineiás Taktikos: O obraně měst, Onasandros: Vojevůdce, Sextus Iulius Frontinus: Válečné lsti, Flavius Vegetius Renatus: Nárys vojenského umění.

Válečné činy, umění bojové taktiky, uplatňování válečných lstí – tato témata se objevují už v nejstarší památce antické literatury, v homérském eposu, později jsou často středem zájmu řeckých a římských historiků i filosofů, s růstem odborné úrovně válečného umění a s jeho postupnou profesionalizací je věnována vojenství systematická pozornost a vznikají speciální vojenské příručky.

Výběr autorů zařazených do našeho souboru byl veden snahou poskytnout čtenáři obraz o úrovni této specifické literatury, jež byla v antice zastoupena velkým množstvím autorů, ale dochovala se jen velmi torzovitě.

Svazek je doplněn populárním souborem biografií slavných vojevůdců od Cornelia Nepota, jež se sice vzdalují ostatním dílům svým životopisným žánrem, avšak – vedle vlastní literární a historické ceny – jsou konkrétním dokladem toho, jak se teoretické postuláty na kvality vojevůdců dají sledovat v osudech konkrétních osobností.

Nejstarším – alespoň zčásti dochovaným – dílem o vojenské taktice je spis Aineia Taktika Pojednání o vojenství (4. st. př. n. l.). Z tohoto díla se nám dochovala část pojednávající o obraně obleženého města.

Z 1. století n. l. pochází Onasandrův spis Vojevůdce. Autor sám charakterizuje svou práci jako dílo, které má sloužit k přípravě dobrých velitelů a současně být památníkem dávných vojevůdců. V jednotlivých kapitolách vykládá o tom, jaké jsou nezbytné předpoklady k vykonávání této funkce, vypočítává velitelovy povinnosti, udílí budoucím velitelům rady o vojenských pochodech, budování a střežení tábora, dobývání pevností atd.

Z 1. století n. l. pochází také jeden z nejvýznamnějších spisů o vojenské taktice a zároveň první zachované latinsky psané dílo tohoto druhu, Válečné lsti Sexta Iulia Frontina. Frontinus nepodává suchopárný teoretický výklad, ale nejrůznější druhy válečných lstí jsou dokumentovány přímo na konkrétních historických příkladech.

Staletý vývoj antické válečné teorie a válečné taktiky završuje latinsky psaná vojenská příručka Vegetia Renata Nárys vojenského umění (konec 4. st. n. l.) Po výkladu o odvodech a výcvik rekrutů pojednává autor o vojenské organizaci, o taktice, o obléhání měst a o námořní válce. Vegetiův spis měl značný ohlas nejen ve své době, ale těšil se velké oblibě i později. Z jeho zásad vojenské teorie vycházelo ještě vojenství vrcholného středověku a pak i renesance, a zájem o jeho spis neustal ani v době, kdy bylo používáno mnohem dokonalejší vojenské techniky.