Od objevení Ameriky nenechala představa dostat se po vodě z Atlantiku do Pacifiku lidstvu klid. Koncem 18. století přejel konečně skotský objevitel Sir Alexander Mackenzie se svou posádkou na kánoích severní část kontinentu. V jeho stopách vyrazili Leoš Šimánek s Čestmírem Šebestou a našli zcela novou "cestu na severozápad". Jako prvým v historii se podařilo překonat na člunech pohoří Mackenzie, tvořící kontinentální rozvodí, které dělí vody Severního ledového oceánu od vod Pacifiku. Po řece Yukon pak pluli na vlastnoručně vyrobeném trimaránu. Loď tvořily tři nafukovací čluny spojejé dohromady. Pod plachtami se tak dostali z Kanady na Aljašku. Poté co Sever překvapivě brzy znovu opanovala zima a teploty klesly pod pětadvacet stupňů Celsia, začala řeka zamrzat. Tím byli Šimánek se Šebestou donuceni rozloučit se s představou ukončit cestu, jak plánovali, v Beringově průlivu. Nastala jediná starost - jak přežít. Stern - jeden z nejznámějších německých časopisů - vydal o této plavbě rozsáhlou reportáž pod titulem "Cesta do pekel", čimž perfektně vystihl jejich situaci. Beze sporu byla tato expedice tou nejdobrodružnejší a nejobtížnější ze všech, kterou kdy absolvovali! " (cesta na severozápad - na nafukovacích člunech a vlastnoručně vyrobené plachetnici severskou divočinou k Beringovu moři)
Cesta na severozápad - na nafukovacích člunech a vlastnoručně vyrobené plachetnici severskou divočinou k Beringovu moři. Autoři se vydali ve stopách Sira Alexandra Mackenzieho a našli zcela novou "cestu na severozápad". Jako první překonali na člunech pohoří Mackenzie, dělící vody Severního ledového oceánu od Pacifiku. Po řece Yukon pak pluli na vlastnoručně vyrobeném trimaránu (spojených třech nafukovacích člunech) z Kanady až na Aljašku. Když řeka začala zamrzat, byli nuceni ukončit cestu v Beringově průlivu. Řešili hlavní problém: jak přežít. O jejich výpravě psal německý list jako o nejdobružnější a nejnebezpečnější ze všech, které podnikli.