Ota Pavel
7x Ota Pavel : Dukla mezi mrakodrapy + Plná bedna šampaňského + Pohár od Pánaboha ; Pohádka o Raškovi + Smrt krásných srnců + Syn celerového krále + Jak jsem potkal ryby + Povídky z šuplíku

2004 | Nakladatelství Slávka Kopecká Sláfka

Obsažené svazky:

Jak jsem potkal ryby 2004 (157 s.)
Pohár od Pánaboha ; Pohádka o Raškovi 2004 (225 s.)
Povídky z šuplíku 2004 (252 s.)
Smrt krásných srnců 2004 (98 s.)
Dukla mezi mrakodrapy 2004 (183 s.)
Plná bedna šampaňského 2004 (151 s.)
Syn celerového krále 2004 (173 s.)

Garantujeme doručení do Vánoc při objednání do 18. 12. 2025.

Stav

Velmi dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	Pevná s obálkou + dárkový box
Počet stran:	157 + 225 + 252 + 98 + 183 + 151 + 173
Jazyk:	česky
Editor:	Slávka Kopecká
Edice:	1, 2, 3, 4, 5, 6, 7. svazek ed. 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7. svazek ed. Sebrané spisy Oty Pavla
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 5. 2024 17:56
Číslo položky:	839994

O autorovi

Ota Pavel

Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper , byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství. Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského v domě Husova sboru. Odtud se přestěhovali v roce 1939 do Buštěhradu k rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila. Velice se zajímal o sport. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník v dole Prago v Dubí u Kladna. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující. Po válce hrál hokej za Spartu, byl kapitánem dorosteneckého mužstva , ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase,, kam byl přijat na doporučení svého přítele Arnošta Lustiga. Mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadión a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí. Jako redaktorovi mu bylo umožněno cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo Dukly Praha do USA , dále navštívil Francii, Švýcarsko nebo SSSR. Při zimní olympiádě v Innsbrucku u něj propukla vážná duševní choroba , v jejímž důsl...

Více od autora