Marie Voříšková, Jan Koula, Marie Šindelářová
2 romány v 1 svazku : Děvče z periferie + Zákon cti

1935 | Nakladatelství H. Konečný

Obsažené svazky:

Zákon cti, román děvčete z módního salonu 1940 (155 s.)
Děvče z periferie 1935 (128 s.)

Stav

Dobrý

skvrna od lepidla u titulního listu Děvče v periferie

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná, převazba
Počet stran:	155 + 128
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	3. 4. 2024 19:47
Číslo položky:	808105

O autorech

Marie Voříšková

Marie Voříšková, provdaná Šindelářová byla česká spisovatelka a dramatička, autorka literatury pro děti a mládež, dobrodružných a romantických příběhů. Marie Voříšková se narodila v roce 1907 ve Vraném nad Vltavou. Provdaná Šindelářová, psala pod dívčím jménem, první knihy podepisovala jako Máňa Voříšková, později též jako Marie Voříšková-Šindelářová. Pražská autorka milostné a pohádkové četby, často užívající exotických prostředí a dobrodružných syžetů. Psala též dramata a dramatizace pro mládež, rozhlas a televizi. Nedokončila reálné gymnázium, do roku 1931 a znovu pak po roce 1945 pracovala jako úřednice. V roce 1931 se stala redaktorkou časopisů pro ženy Pražanka, Listu paní a dívek a v letech 1935 až 1939 byla šéfredaktorkou časopisu pro děti Punťa. Přispívala též do sešitové románové edice Červená knihovna, která vycházela v letech 1940-1944. Tiskla romány na pokračování v ženském tisku, první knihy vydala roce 1935 v edici Červená knihovna , Rodina a pro Nakladatelské družstvo Máje napsala celou řadu titulů dívčí a dětské četby . Za okupace žila jako autorka na volné noze. Po válce vydala dívčí román z okupace Osvobozené jaro, dobrodružný román Černý květ, vrcholící za Pražského povstání a mezitím několik souborů pohádek a bájí. V 60. letech byla odpovědnou redaktorkou Nakladatelství Lidová demokracie a v 80. letech také Nakladatelství Vyšehrad. Byla první neromskou autorkou v Československu, která sbírala romské pohádky. V roce 1959 vydala sbírkou Cikánské pohádky a v 1969 Zpívající housle. Její sbírky byly přeloženy do francouzštiny, němčiny, angličtiny, finštiny, nizozemštiny, dánštiny a španělštiny.

Více od autora

Jan Koula

Jan Koula byl český architekt, muzejník, designér, výtvarník-kreslíř, organizátor výstav a etnograf. Narodil se v Českém Brodě jako syn řezníka Františka Kouly a Karolíny, rozené Bednaříkové, matka pocházela z rodiny tamního koželuha. Absolvoval vyšší reálku, pražskou Polytechniku a studia ukončil na vídeňské Akademii. Jako absolventskou práci vytvořil projekt lázeňské budovy, který nebyl realizován. Na pražské Polytechnice se později stal profesorem stavitelského umění , architektonického a ornamentálního kreslení, a v letech 1902—1903 jejím rektorem. Obesílal architektonické soutěže . Systematicky v několika dílnách realizoval své návrhy na výrobky uměleckého řemesla v tradici lidového umění . V letech 1892–1917 byl kurátorem sbírek národopisu a historické archeologie a po předčasném penzionování prof. Bohumila Matějky také přednostou téhož oddělení Národního muzea v Praze. Jako první systemizoval tamní sbírky uměleckého řemesla, a zasloužil se o jejich četné akvizice. Zveřejnil řadu článků o umělecko-řemeslných památkách , pravidelně recenzoval výstavy současného umění v Rudolfinu, v Umělecké besedě a v Topičově salónu. Podílel se na organizování dvou nejvýznamnějších pražských výstav uměleckých památek, a to Všeobecné zemské jubilejní výstavy v roce 1891 a Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895. Roku 1906 byl hlavním organizátorem české sekce reprezentační výstavy o hospodářství a kultuře Rakousko-Uherska, konané v Londýně. Jako uznávaný znalec v oboru památek, architektury a lidového umění byl zván do dozorčích rad a výborů mnoha akcí, k nejvýznamnějším patřily výbor pražského magistrátu pro asanaci staré Prahy, Jednota pro dostavbu pražské katedrály nebo...

Více od autora